Sending... (Andy Biersack) texting

-30-

Písnička: Nate Ruess / Moment

Jen jsme se na sebe s Juliet koukaly a každá si přemýšlela sama pro sebe, když v tom se otevřely dnes už počtvrté dveře dokořán a v nich stál zlomený Andy. Oči měl vyhaslé jakoby bez života a i za tak krátkou dobu, která netrvala ani den, co jsem ho naposledy viděla, vypadal, jako by zestárl nejméně o deset let. Bylo to děsivé. "Tady jste..." Oddechl si úlevně. "...nemohl jsem vás vůbec najít." Hlesl a zavřel za sebou dveře. "Potřebuji vám něco říct." Řekl a otočil se našim směrem.

***

POHLED ANDYHO

Okamžitě jsem se zvedl ze sedačky a běžel na sesternu, abych ohlásil, že bych rád šel navštívit pacienta. Tam mi sestřičky oznámili, že klidně můžu jít, ale že Juliet a Kylie jsou společně na pokoji. To mě docela zarazilo, ale vzpomněl jsem si, jak Juliet chtěla Kylie navštívit. Nejspíš to udělala hned, jak jsem od ní odešel.

Běžel jsem tedy k pokoji Kylie, ale bohužel jsem si nemohl vzpomenout na cestu. Pokoje Kylie a Juliet se totiž nacházely na opačným stranách nemocnice, která svým vzhledem připomínala labyrint, takže pro mě bylo těžké se v ní orientovat. Na cestu jsem se nakonec musel zeptat několika sestřiček, abych pak konečně po tři čtvrtě hodině objevil ten správný pokoj.

Vešel jsem bez ťukání dovnitř a tím se mi naskytl pohled na obě dívky, které seděly s nepřítomnými pohledy naproti sobě. Trochu mě to vyděsilo.

"Tady jste..." Vydechl jsem a zavřel dveře. "...nemohl jsem vás vůbec najít." Pak jsem popošel o něco blíže k nim, a když jsem měl jistotu, že mi věnují plnou pozornost, řekl jsem: "Potřebuji vám něco říct."

Poněkud zmateně se na mě podívaly, ale já jsem se hned dal do vysvětlování. Chtěl jsem Juliet všechno říct, zasloužila si vědět pravdu. Ta mě avšak po pár vteřinách mého proslovu zastavila. "Nemusíš mi to říkat, Andy. Tady Kylie mi všechno před chvilkou už řekla." Překvapila mě Juliet a já se zaraženě podíval na Kylie. Ta pouze přikývla, že Juliet má pravdu.

"A...?"

"Zlobím se na tebe Andy." Řekla a já nervózně polkl. "Avšak ne kvůli tomu, co se mezi vámi tady s Kylie stalo. Kylie jsem trochu poznala a zdá se mi jako fajn holka. Ona za nic nemůže. A svým způsobem, ani ty ne. Nemusíš si nic vyčítat, Andy." Řekla a mně se trochu ulevilo. "Ale zlobím se na tebe kvůli tomu, že jsi mi lhal. Neřekl jsi mi, že jste spolu něco měli, neřekl jsi mi ani, jak jste se vůbec poznali. Nutil jsi mě uvěřit lžím a to mě na tom nejvíc štve!" Zvýšila trochu hlas Juliet.

"Věř mi, myslel jsem si, že to tak bude lepší." Snažil jsem se hájit.

"A je to teď snad mezi námi lepší?" Ptala se a já zavrtěl hlavou. "Ne. Ale... chtěl bych vám teď něco říct."

"Předtím, než ale něco řekneš Andy, chtěla bych ti něco vysvětlit." Přerušila mě Kylie.

"Jsi fakt skvělý kluk. Perfektní přítel. Zamilovala jsem se do tebe ještě dřív, než jsem si to vůbec uvědomila. S tím mi koneckonců pomohla teprve až Amber. Víš, užila jsem si ty čtyři dny. Fakt že jo. A i ty všechny zprávy, které jsme mezi sebou měli. Ale... pochopila jsem, že nejspíš asi patříš někomu jinému. Nebudu ti lhát, byla a stále jsem sobecká. Když jsem si uvědomila, že tě miluju, chtěla jsem tě získat stůj, co stůj. Začala jsem ti proto psát jako tvá kamarádka, zajímala se o tebe a projevovala jsem zájem i o Juliet, protože jsem se skrz ní k tobě chtěla dostat. Myslela jsem si, že když se s ní třeba spřátelím, všimneš si, že jsem pro tebe třeba něco víc, než pouhá kamarádka.