Sending... (Andy Biersack) texting

-4-

Kylie: Dobře, máš mě. Ale až se jednou setkáme, urvu ti hlavu.

Andy: Pokud ještě po všech těch našich zabijáckých úkolech vůbec nějakou budu mít. :)

***

POHLED KYLIE

Kylie: Ta výstava byla dokonalá! Moc děkuju... ♥

Andy: Nemáš zač. Pěkný šaty... :)

Kylie: Tak ty jsi tam teda opravdu byl? Nemohla jsem tě nikde najít... -_-

Andy: Bylo docela vtipný jak ses otáčela jak vrtule na všechny strany a hledala mě... :D

Kylie: Jen se směj... Stejně nevím jak vypadáš...

Andy: A taky dlouho neuvidíš.

Andy: Jsi připravená na první úkol?

Kylie: Jo. Ale... mám trochu strach, s čím přijdeš. :D

Andy: Neboj, pro začátek jsem vybral jen tak něco lehkého na rozjezd...

Kylie: No? Co?

Andy: Půjdeš do nějaké restaurace, kde si objednáš nějaké jídlo s omáčkou. Ideálně sladkou a lepivou. Potom si příbor nalepíš tou omáčkou na obličej a necháš se od někoho vyfotit. Jo, a tu fotku mi pak pošleš jako důkaz.

Kylie: -_-

Andy: Můžeš se dozvědět odpovědi na tři otázky...

Kylie: Fajn. Ale jestli mi ta omáčka spadne na moje oblečení a ušpiní ho, budeš mi kupovat nové. :P

Andy: Cokoli, jen když mi pošleš tu fotku. :DD

***

Povzdechla jsem si. Je teda fakt, že tohle nebylo nic hrozného. Ba naopak, bylo to až směšně lehké. Beztak bych na něco podobného přišla dřív nebo později sama.

Vydala jsem se do předsíně, kde jsem se oblékla a potom vyhrabala nějakou peněženku, abych mohla za to jídlo zaplatit. Když jsem byla potom na ulici, zahnula jsem doprava a pokračovala až na konec ulice. Věděla jsem, že tam je menší bistro, do kterého moc nechodím, protože je tam povětšinu času nepříjemná obsluha. Pro můj ale dnešní plán sloužilo bohatě.

Když jsem byla v bistru, posadila jsem se na první volné místo a začetla se do jídelního lístku s cílem najít něco lepivého, co by dokázalo na mé tváři udržet těžký příbor. Do oka mi padla zmrzlina. Ta když se rozpustí, tak docela i dost lepí. Navíc venku bylo i horko, takže menší ochlazení mi přišlo vhod.

Když odešla číšnice, kyselá jak citron, všimla jsem si postavy sedící v rohu místnosti. Dylan. Naše pohledy se navzájem setkaly a já na něj přátelsky kývla. Dylan se jen zvedl a vydal se směrem ke mně.

"Co tu děláš?" Zeptala jsem se ho místo pozdravu.

"Čekám tu na Stacy. Má už pět minut zpoždění." Vysvětlil mi. "A ty?"

Vše jsem mu vysvětlila a dala se s ním do řeči. Smál se mému a Andyho nápadu si dělat z toho druhého srandu a uvádět ho do nepříjemností, za podmínky, že v případě splnění úkolu musí zadavatel povinně zodpovědět tři otázky.