Sending... (Andy Biersack) texting

-29-

Písnička: Ursine Vulpine ft. Annaca / Wicked Game

Najednou jsem si vzpomněl na jednu dávnou vzpomínku a v tu ránu jsem si uvědomil, koho si vyberu.

POHLED KYLIE

Nemůžu říct, že mě neranilo, když mi Andy nechtěl odpovědět a ještě zbaběle utekl s tím, že jde za Juliet. Doslova mě to rozcupovalo na cucky. Měla jsem sto chutí začít křičet, brečet a rozbíjet věci. Chtěla jsem mu do tváře vykřičet, jaký je to zbabělý idiot a pak mu dát takovou facku, jakou nikdy nezažil. Ale neudělala jsem to. Prostě jsem se jenom falešně usmála a předstírala, že je všechno v pořádku.

Je celkem i dost zvláštní, že jsem vždy dělala to, co mě zrovna napadlo. Nyní ale ne. Nejspíš jsem si to ve svém vztahu s Andym nechtěla pokazit ještě víc, než to bylo doposud. Bála jsem se, že tímhle přiznáním jsem si to u něj nadobro zničila.

Asi po dvou hodinách, kdy jsem se snažila neúspěšně usnout a urovnat si tak myšlenky v hlavě, se otevřely dveře a v nich stál Dylan s Amber. Vyrazilo mi to dech. Oba dva totiž nesli v rukou piknikový koš.

"Ahoj marode." Pozdravila mě Amber s úsměvem a přišoupla dvě židle, které stály v rohu pokoje k mé posteli. Poté společně s Dylanem donesla k židlím i jídelní stoleček a začali vykládat piknikové koše. Uvnitř měli schovaný ubrus, kterým stůl prostřeli a poté vytáhli i talíře, skleničky a ubrousky. Měli nachystané tři tuňákové sendviče a jablečný džus.

Koukala jsem na to s otevřenou pusou. "Jak jste se vůbec dozvěděli, že jsem v nemocnici?" Nechápala jsem.

"Andy nám zavolal. Teda Amber. Než odjížděl zpátky domů, vzal si na ni číslo." Vysvětlil mi Dylan.

"Chtěli jsme ti udělat radost, ať ti není tady takové smutno a navíc určitě blbě vaří." Mrkla na mě Amber a zakousla se do svého sendviče. Zopakovala jsem její postup a šťastně se zakousla do svého sendviče. Byl fakt výborný.

Byla jsem ráda, že jsem měla takové kamarády, kteří za mnou přišli do nemocnice a k tomu všemu mě i překvapili piknikem. Lepší kamarády jsem si nemohla přát. Povídali jsme si o tom, co se stalo a svěřila jsem se jim i s Andym. Bylo jim mě líto a o Andym prohlásili, že je to namyšlený vůl, který neví, co chce. Věděla jsem, že to říkají jen proto, abych se cítila líp, ale celkem mi to i pomohlo.

Asi po půlhodině se na mě Amber omluvně usmála a s tím, že má domluvené rande s Collinem se se mnou rozloučila. Původně nikam nechtěla jít, když prý její nejlepší kamarádka leží v nemocnici, ale já ji přemluvila, ať si jde za svým štěstím. Odnesla nám tedy nádobí a i koše a zůstali jsme spolu v nemocničním pokoji jen my dva s Dylanem.

"Už se těším, až odsud odejdu." Povzdechla jsem si.

"To věřím. Máš ale štěstí, že se ti to stalo až potom, co jsi natočila tu reklamu. Kdyby se ti to stalo dřív, nemohla by sis splnit svůj sen." Poznamenal Dylan a já mu dala za pravdu.

"Ví se vůbec, kdo tě srazil?" Zeptal se mě Dylan najednou. Neřekla jsem jim totiž, že mě doopravdy srazil Andy. Nechtěla jsem poté, co jsem jim řekla o tom, jak zbaběle utekl z pokoje. Nyní jsem ale cítila, že bych svému kamarádovi měla říct pravdu. Stejnak by se to jednou provalilo.

"Andy." Odpověděla jsem a Dylan na mě překvapeně vykulil své modré oči. Všechno jsem mu vysvětlila a on pouze chápavě přikyvoval. Nechtěla jsem se s ním o tom dál bavit, a tak jsme pokračovali v probírání nezajímavých drbů, které kolovaly po městě.