The walking dead: Road Full Of Dangerous

Cesta začíná

Slunce mi hřálo na záda a malí letní větřík mi dával sílu jít dál. Cesta byla už pěkně zarostlá a trnitá. Potřebovali jsme nějaký zásoby na další týden.

Petr mně opět pověřil na průzkum.
Nemám rád když chodím sám a on to dobře věděl, tak mi ještě přidělil Lauru.
Byl jsem docela rád. Ona mi je tady jediná nejbližší. Takovou menší sestru  jsem vždy chtěl.

Po pár minut později, když jsme prošli staré veřejný zachody se před námi  objevila malá chata s názvem.
Rychlé občerstvení
Laura: Vidíš to?
,, Myslíš tu chatku?"
Laura: Ne, myslím ten odpadkový koš.
Achjo Dane.
,, Proč jsi taková?"
Laura: Jaká bych měla být, když mě bereš jak nějakou malou holku.
,, Promiň. Jenom chci, abys byla v bezpečí. "
Laura: Dane prosím tě. Nejsem malá holka je mi pětadvacet.
,, Ja vím, já vím."
Zadíval jsem se tupě do země a radši jí nechal být, ale její hlas mně znovu vrátil do reality.
Laura: Co tam tak vězíš! Pojď mi pomoc.

Rychle jsem se vzpamatoval a odkráčel za ní.
,, Co potřebuješ?"
Laura: No snad vidíš ne? Ty dveře jsou zaseklí!
Překulil jsem očima a něžně jí odstrčil.
,, Teď koukej!"
Podivala se na mě strašně nechápavě. Ruce si dala v bok a čekala co se bude dít.

Nabral jsem do sebe co nejvíc síly a dveře se za pár mikrosekund rozletěli.
Jedním kopnutím vypadli z pantu.
Laura: Hm, nejhraj si na siláka.
Teď mě pro změnu odstrčila ona a napjatě vešla dovnitř.

Laura: Čisto!
Ještě jsem nabíral sílu a ona mě hned žene dál? Nabil jsem si Glock a šel za ní. Bylo to tam zatuchlé a špinavé. Přes jedno malé okénko se dostával jediný zdroj světla, jinak tam byla tma jak v pytli.
,, Našla si něco dobrého?"
Laura: Jestli něco " Dobrého" považuješ za balení oleje do friťáku tak to potom jo.
,, Tak nic nó."
Trošku mě znervózňovalo to sklo na zemi, když na něj šlápneš udělá takový škřípavý zvuk. Nestěžoval by jsem si, kdyby to nebylo po celé podlaze. Božé.

Prohledali jsme skoro celé police a skříňky. Nic užitečného nebylo k nalezení. Pomalu jsem to tady začal balit, ale v tom mě zarazil Laury jekot.
,, Co křičíš? Za plotem jsou mrtvý!"
Laura se na mě otočila a před obličej mi vrazila čokoládovou tyčinku.
,, Super a kolik jich tam je? "
Laura: Tři balení a nějaké omáčky.
Dvířka od skříňky jsem otevřel úplně do kořán, abych viděl vše. Na tváři jsem měl po nějaké době úsměv.
,, To jsou omáčky na grilování."
Laura: No bude to paráda, až k tomu zakosnu nějaký maso.
,, Lukáš určitě ulovil kachnu."

Nabrali jsme všechno do našich baťohů a vypadli pryč ze zatuchlé chaty. Po levé straně u rychlého občerstvení byl dlouhý železný plot a  chatrč s názvem Východ. Byli tam velký skleněný dveře a za něma další.
Mrtvý se na ně lepily, plácaly dlaněmi a zubama cvakaly. Periferním viděním jsem zahlédl, jak jedna tlustá ženská s mléčnýma očima a jednou rukou prorazila první skleněný dveře.
Laura: Honem musíme jít!

Tábor

Konečně jsme viděli špičku budovy ve které táboříme. Prošli jsme zatáčkou za který byl už náš domov. Před námi  stála velká budova a před ní ohniště se třemi lidmi.
Marie: Tak co máte?
,, Čokoládové tyčinky a grilovací omáčky. "
Nela: Dane, prosím dáš mi jednu?
Malá Viktorka potřebuje cukr a tuky.
,, To je jasný. "
Vyndal jsem jednu z baťohu a podal jí Nele.
Nela: Děkuji.
Laura mě opustila a šla si sednou vedle Daniela. !!! Daniel je jiná postava. Já jsem Dan a on se bude nazývat Daniel!!!

Vešel jsem dovnitř a Petr se už ke mně hnal.
Petr: Co máte?
,, Tři balení tyčinek a pět omáček. "
Všechno jsem mu vyložil na stůl u kterého seděl David.
Petr: Dobrá práce! Teď můžeš jít za Lukášem a Tomášem jim oznámit výměnu na hlídce.
Petr se začal hrabat v nějakých papírech a dokumentech. Začal nevnímat svět. David se na mě v obavách o něj podíval a příkázal ať mu to řeknu.
,, Petře! "
Pořád nevnímal a hrabal v těch papírech jak blázen.
,, Petře! Kurva!"
Zařval jsem na něj z plných plic, aby se konečně vzpamatoval.
Petr: Co, co, co chceš.?
,, Co to děláš? "
Petr: Nic zajímavého. Co tady děláš ty?
,, Potřebuju abys mě vyslechnul."
Petr se opět začal hrabat v dokumentech a nevnímal nás.
Petr: Povídej.
,, Na jihu zahrady v chatrči s východem se už rozbili jedny dveře!"
Petr: Nó...
,, No, nebude trvat dlouho a rozbijou i ty další! "
Petr: Zítra vyrazíme.
David: A kam?
,, Nemáme zásoby a skoro nikdo neumí se zbraněmi."
Petr: Tady věcně zůstat nemůžeme. Sám si to teď řekl.
,, Tak já myslel, že to tam aspoň víc zabezpečíme."
Petr: Ne, je to riskantní!
Jdi to všem oznámit!
,, Dobře, jak myslíš."