The walking dead: Road Full Of Dangerous

Mrtvý

*** Něco se muselo posrat, něco muselo zkazit tak dokonalý plán útěku. Tmavá postava stála před okny bývalé místní polikliniky. Nevěděl jsem absolutně kdo to je, protože žádný domluvený místo nebylo před nemocnicí.

Anna: Kdo to může být?

,, Nikdo mě nenapadá. "

Petr: Nemůžeme tu věčně stát.

Dr. Kuna: Půjdu se tam podívat.

,, Půjdu s tebou. "

Následoval jsem Davida ke dveřím. Srdce mi bušilo, jak nejvíc to umělo.
Každičký krokem to bylo těžší a intimnější. David se na mě nejistě podíval a opatrně otevřel dveře.

Postava stála hned před prahem. Byla zabalená do dek a staré, špinavé bundy.

Dr. Kuna: Co potřebujete Paní Cooperova?

Žena: Oba dva syny mám nemocný. Potřebují vaší pomoc.

Dr. Kuna: Jaký mají příznaky?

Žena: Horečka, kašel, bolení krku, pane.

Dr. Kuna: Běžte domů Paní Cooperová zachvíli se za vámi stavím.

,, Davide to nemůžeš. "

Dr. Kuna: Naviděnou

,, Musíme jít! "

Dr. Kuna: Já vím. Nepůjdu tam!

,, Dobře. "

Dr. Kuna: Ikdyž mě to trápí.

Otočil jsem se zpátky do recepce a řekl.,, Můžeme jít! "

Postupovali jsme rychle a opatrně městečkem, kterému jsme kdysi říkali domov. Sníh na zemi měl už několik centimetrů a pohyb nebyl nejsnazším.
Severozápadní hradba byla několik metrů od nás. Svoboda byla na dosah!

O několik minut později jsme uviděli zbývalé členy naší skupiny. Karel, Marie a Tomáš s jeho přítelem. Stáli už na hradbě a netrpělivě čekali na náš příchod.

Karel: Kolik to je kilometrů k vaší farmě?

Veronika: Asi padesát plus mínus.

Bude to opravdu dlouhá cesta, měli by jsme co nejdřív najít nějaké auto. Těhotná žena a dítě to nevydrží v takové zimě pochodovat a ještě musíme myslet na Matěje. Ten na tom je taky špatně.

Když jsme přišli k hradbě, tak nám Karel oznámil, že několik lidí uprchlo i před námi. Bylo jich asi šest a vůbec nekoukali na to jestli je někdo uvidí.

Vylezly jsme postupně po žebříku na horu, jenom Matěje jsme museli vyzvednout a podat nim ho.
Když jsme všichni stáli na severozápadní hradbě, tak několik mužů proběhlo na konci ulice, na tu druhou. 

Dr. Kuna zpanikařil a seskočil z hradby na druhou stranu ven.

Anna: Jsi v pořádku?

Dr. Kuna: Jo, v pohodě!

,, Tak pojďme dolů. "

Petr: Jdu jako další. Anno pojď hned za mnou.

Přidržoval jsem Annu, aby nedopadla tvrdě na zem. Její plášť ji málem oslepil, kvůli silnému větru. Měla by se ho zbavit, bude jí bránit v cestě.

Pár mrtvých se objevilo ve starých dveří za hradbou. Tlustá ženská s dlouhými šaty a s půlkou tváří se hrnula jako první. Petr jí rozsek obličej mačetou. Za tlustou mrtvolou se objevili další dva.