The walking dead: Road Full Of Dangerous

"Nový domov"

Pohled Hany

K večeři už bylo přichystáno a pomalu jsme se všichni scházeli u stolu.
Seděla jsem vedle Tomáše a jeho přítele, nervózně jsem klepala nohou o židli a koukala kolem sebe.

Byl to docela velký stůl plných talířů jídla a jablečného džusu. Je to jak v ráji, tak něco nádherného jsem dlouho neviděla. Pousmála jsem se nad tou krásou obyčejného jídla.

Anna: To je váš jablečný džus, Pavlíno?

Pavlína: Ano, z našich jabloní.

Anna: Je to výborné! Řekla s nadšením a položila skleničku na stůl.

Pavlína: Jsme všichni? Kde je Eliška?

Marie: Karel tu není.

Když jsem vyšla ven, tak stáli v altánu za barákem. Povídali si o něčem, ale byla jsem daleko, tak možná že by jí podvedl? No jako nedivila bych se..

Povzdychla jsem si a řekla si pro sebe, že mi chybí můj přítel Dan. Jsou to už tři dny a pořád tu nejsou, co když je chytli Robertovi muži?!
Musím být pozitivní.. Každým dnem jsou tady!

Pavlína: Noo sláva, už jste tady.

Eliška: To už je večeře?

Milan: Milá, podívej se kolik je hodin!

Eliška: Omlouvám se, ale zapoměla jsem na čas.

Jen co to do řekla, tak jsem se vrhli do jídla. To kuře bylo výborně křupavé, a tak dobře okořeněné. Rozplývala jsem se po každém soustu.
Po chvilce jsem zaslechla Mariinu debatu s Karlem.

Marie: Kde si byl? Tys byl někde s ní!?

Karel: Byla mi ukázat okolí Farmy, to je snad zakázané?

Marie: Ahá, ne není.

Karel: To jsem rád miláčku.

Musela jsem zadržet smích. Bylo na něm vidět, jak byl falešný. Chudák Marie, tohle bych nepřála nikomu, i když se mu někdy divím že se na ní  nevykašle.

Zrovna jsem pila džus, když ten starý kretén zakašlal pro znamení, že chce něco říct. Rychle jsem zpozorněla!

Milan: Promiňte, že vás teď budu s tím otravovat, ale dlužím vám velkou omluvu. Zvlášť vám slečno? Johana, že?

,,Hana Caulová, a omluva se přijímá."

Milan: Takže doufám že budeme spolu vycházet, jelikož jsem teda usoudil že tu budete moc přespat pár dní.

Tomáš: My vám za to moc děkujeme, a uvidíte že tu nebudeme na obtíž pane Stuarte.

Milan: Tak konec diskuse, a vrať me se do toho úžasného jídla mé ženy!

Pavlína: Děkuji drahoušku.

O několik hodin později

Pohled Marii

Nemohla jsem spát, bylo už něco kolem půl druhé ráno. Stála jsem u okna a přemýšlela nad mou budoucností v téhle skupině.
Možná by bylo dobré, kdyby jsme s Karlem odešli.

Otočila jsem na něj, ale on tam nebyl!

,,Kde ten kretén do pytla je!? " zašeptala jsem do studené a tiché místnosti.

Vzala jsem si na sebe deku, a šla ho zkusit najít. Opatrně jsem za sebou zavřela dveře a pomalým krokem jsem pokračovala chodbou ke schodům do přízemí, ale zaskočily mě zvuky ze dveřích u kterých jsem právě šla.

Pomalu jsem na ně přitiskla ucho, a slyšela ženské vzdychy. Zarazila jsem se a s hněvem jsem dveře pootevřela.
To co jsem viděla mi udělalo do srdce velkou díru. Emočně jsem to nezvládla a dveře rychle za sebou zabouchla.
Odběhla jsem do koupelny a zabouchla za sebou. Sedla jsem si zoufale na podlahu a začala brečet. Teklo toho strašně moc, a já to nestačila utírat.
Píchavou bolest na srdci a hrudi jsem málem nerozdýchala.

,,Tohle nezvládnu! "

,, Co já budu proboha dělat? "

,, Byl součástí mého života! "

,, Nezvládnu to bez něj... "

Celá od slz jsem se zvedla a přesunula se před zrcadlo.

,, Musím to nějak ukončit, bez žádné velké námahy! "

Otevřela jsem skříňku nad umyvadlem a začala jí prohledávat.
Několik lahviček dezinfekce a starý obvaz.,, Kurva, kde ta žiletka je? "

Byla jsem už bezmocná, celou skříňku jsem převrátila vzhůru nohama, ale žádnou ostrou věc jsem nenašla.

Otočila jsem se za sebe, a tam uviděla malé kulaté zrcadlo. Bleskurychle jsem ho čapla a mrskla o podlahu.

Zrcadlo se rozletělo na několik kousků. Vzala jsem ten nejmenší a přejela s ním svoje zápěstí.
Červená tekutina začala stříkat po celé místnosti a já si to celé začala vyčítat.

,,Tohle byla kravina! Přece nejsem žádná čtrnáctiletá holka! "

Spadla jsem na kolena a ruku si začala pevně držet, jelikož krev nepřestávala téct.

Po chvíli se otevřeli dveře a vyšla z nich rozespalá Veronika.
Málem omdlela když uviděla tolik krve.
Podívala se na mě a ihned popadla obvaz na skříňce.

Veronika: Co si to bláznila?!

,, Já.. ani nevím. "

Veronika: Nevypadá to zle, bude stačit když to jen obvážem.

,, Dobře, děkuju moc. "

Veronika: Uklidíme to tu a nikomu to neřekneme, ano?

,, To bych byla ráda. "

Společně jsme koupelnu uklidili a tiše se přesunuli do obývacího pokoje.

Veronika rozložila pohovku, aby jsem se mohla vyspat dole a nemusela se vracet za tím kreténem do ložnice.

Nakonec položila několik dek na stolek u pohovky.
Upřela zrak na můj sešlý obličej, sedla si vedle mě, chytla za ruku a čekala než začnu mluvit o mém problému.

Veronika: Copak se děje? Jsem tu jen pro tebe.

Koukla jsem jí do očí a začala brečet.  Nemohla jsem to vyslovit, jelikož to bolelo ještě víc.

Veronika mě objala a přitom mi nehty zaryla do zad.

,,Karel mě podvedl s tvojí švagrovou.."

Veronika: Cože? Ta malá coura!

,, Já..já vážně nemůžu Verčo." Zabořila jsem jí hlavu do ramen ještě silněji.

Varonika: Podívej se na mě a řekni, že se na toho debila vykašleš.

Nevnímala jsem už a pod náporem únavy usla.