The walking dead: Road Full Of Dangerous

Mračna nad domovem

Pohled Nely

Zrovna jsem byla připravena na nemilosrdný zabití toho sráče, když se v tom objevila Anna.
Přiřítila se ze předu dodávky. Plášť měla celý od krve a v obličeji jí nezářila ta krásná tvářička s plnou pihovatou směsí.

V první vteřině jsem jí ani nepoznala.
Hned potom ani nezaváhala a chlápkovi vystřelila kulku do hlavy.
Anna: Vylezte.! Čeká nás cesta do ráje.

Mates s Veronikou a Tomášem už pomalu docházeli k nám.
Karel vylezl z přívěsu jako první.
Žádný mrtví nebyl konečně k vidění, tak jsem mohla s ostatníma vyjít. Všichni jsme stáli za přívěsem.
Každý se vzpamatovával s té hrozné situace. Nepatrně jsem každého zkoukla. Zajímalo mě, jak se každý s tím vypořádává.

Mates se objímal se svojí ženou.
Tomáš hlídal, jestli nejdou mrtví.
Marie se věnovala Justýnce, aby si nevšimla mrtvého Daniela.
Karel se protahoval a Anna nechápavě hleděla na mrtvé tělo našeho kamaráda.

Začla jsem si kousat nehty.
Zadívala jsem se do prázdná a začla jsem znovu přemýšlet o ztrátě mé dcery. Daniel byl dalším důkazem že nejsem připravena zachraňovat životy. Nechala jsem slzám plný přístup k proudění. Zakryla jsem to.
Nikdo si toho nevšiml, tak jsem mohla klidně bulet. Otočila jsem se k nim zády a začla jsem se věnovat tím co bylo přede mnou.

Z přední kabiny vystoupil jen Petr.
Dodávka se za ním rozjela a odjela někam pryč. S dalším návalem smutku jsem na něj hleděla.
On jen se sklopenou hlavou přicházel za námi.
,, Kde je Dan.? "
Petr se na mě podíval a neodpověděl.
Jenom došel k ostatním se smutkem na tváři.

Nebyl nikdo, kdo by se na něj nechápavě podíval.
Chvíli bylo ticho, teda do té doby než jsem se opět odvážila zeptat na tu stejnou otázku.
,, Kde je Dan.!!"
Petr: Vyběhl úplně pomatený ven z kabiny. Bylo tam hodně mrtvých.
Nevím.... Však víte.
Anna: Cože??
Just: Kde je táta??
Marie: V bezpečí neboj.
Mates: Ne nesmíme to jen tak s ním vzdát!!  On za námi přijde.!
Karel: Mates že?
Mates: Jo.
Karel: Matěj má pravdu nesmíme to hned vzdávat. Má tuhý kořínek on to dal.

Nastalo opět ticho. Hlavy jsme měli sklopné k zemi a každičký očividně  nevnímal svět.

Po půl hodině, když jsme všichni došli do hlavního stanu, tak nás čekalo aspoň milé překvapení.
Seděla tam Hana, zabalená do deky.
Ihned za námi došourala. Zeptala se na Dana se slzama v očí. Nikdo jí to nedokázal říct. Byla celá propocená a bílá jak smrt. Klepala se a slzy jí stékali z obličeje.
,, Nejspíš se rozhodl jít pro tebe."
Petr: Hanko je mi to líto. On zešílel.
Vyběhl z auta do skupiny mrtvých.
Hana: Né on není. Tomu sami nevěříte.
Mates: Je tady šance Hanko.

Hana Caulová se pomalu uvědomovala co se právě dozvěděla.
Zhroutila se na zem.
Nezaváhala jsem a pomalu jsem jí pomahla na nohy. Řekla jsem jí trošku povzbuzujících slov, ale sama jsem tomu nevěřila.
Anna: Musí odpočívat. Odveď jí někam na palandu.
,, Jo. "

Skoro v objetí jsme procházeli celý stan. Dr. Kuna se staral o zraněné a vůbec si nás nevšiml. Bylo jich desítky samé řezné rány nebo otlučeniny.
Prošli jsme kolem jedné rodiny, která nevypadala vůbec při smyslech.
Byla tam ženská s dětmi bez žádného chlapa nebo otce. Je mi jich líto.
Vím jak se ta máma musí teď cítit.
,, Nedívej se tam"

Popošli jsme o pár lůžek dál na jediné místo co bylo k dispozici. Pomohla jsem Hance se posadit. Dekou jsem jí zabalila ještě víc. Celá se třásla a hořela. Lehla si a začala brečet.
,, Nebreč zlato. On přežil a zachvíli se tu objeví. Uvidíš! "