The walking dead: Road Full Of Dangerous

Farma

Pohled Tomáše

Po takové dlouhé době se opět vidíme.
Naposled jsem jí viděl na mém a Danovo předávání promocí.

,,Tohle musí být ta farma. "

Anna: Kdo to je?

,, Sabina, taky je ze stejný vesnice co my. "

Přehodila si pušku přes záda a svižně slezla ze žebříku, který byl součástí kamionu.
Ostatní už pomalu přicházeli a většina kulila oči.
Marie s Karlem šly vepředu, Veronika s Tomášovo přítelem pomáhaly Matějovi s chůzí a Hanka s Dr. Kunou pokulhávaly vzadu.

Objal jsem jí a věnoval malou pusu na tvář.
,,Jak se vede? " vnitřně jsem se zasmál, jelikož vypadala stejně vyžraně.

Sabina: Na Matesovo farmě se máme dobře. Je tu hodně jídla a bezpečí na prvním místě.

Anna: To ráda slyším.

Sabina: Promiňte, asi jsem přeslechla vaše jméno a Tome, proč jsou s vámi cizí lidé?

Anna: Jmenuji se Anna Warren, jsem Petrovo přítelkyně.

,,Prostě jsme měli stejný osud, jsou to dobří lidé. "

Sabina: To ráda slyším.

Nestačil jsem se ani podívat kdo přichází a Marie už vysela kolem Sabiny krku.

Marie: Tak moc tě ráda vidím!

Sabina: Já tebe.

Taková faleš. Pořád nevěřím, že ona má někoho ráda. Karla má určitě jen na píchání a na zahřátí postele.

Po chvilce přivítání a objímání se Sabinou přišla otázka na kterou nikdo neumí odpovědět.

Sabina: Kde je Dan? A co Petr? Nela?!

Hanka s Annou upřeli svůj zrak do země. Dr.Kuna se napjatě protáhl v zádech. Všichni se báli odpovědět, jelikož nevěděli absolutně nic.

Marie: Nela zůstala ve Varech v té komunitě.

Sabina: Proč sakra?!

,, Našla si tam přítele a byla nějaká oddaná Robertovi."

Sabina: To mě mrzí.

Hana: Nás taky.

Sabina: A Dan s Petrem?

,,Nechme to na potom, teď nás doveď na farmu. "

Pohled Hany

Zůstávám zas pozadu, jsem zabalená do teplé a silné deky.
Sníh mi hlasitě křupal pod mými těžkými botami.
Kráčeli jsme dlouhou polní cestou, která byla obklopená plotem.
Budova a několik stodol farmy už byly na dohled. Prohlížela jsem každičký detail pozemku a nekontrolovaně si kousala do rtu.
Cítila jsem naději když jsem viděla, že to tu je nedotčený. Po takové době jsem se pousmála, ale pod zmrzlou šálou nešlo nic vidět.

Zastavila jsem Davida na slovíčko. Lehce jsem mu přiložila ruku na rameno a prudce se zastavila.

,,Davide, můžeme něco probrat? "

Dr. Kuna: Jistě, povídej.

,,Přemýšlela jsem nad tím už hodně dlouho. Co když se Dan už nevrátí a já tu zůstanu v té divočině sama?! "

Dr. Kuna: Ne, tohle neříkej. Oba dva se vrátí a postará se o tebe i vaše dítě.

,,Davide musíme počítat i s tou špatnou verzí.. "

Dr. Kuna: Koukej tohle místo je skvělý.
Musíš teď myslet na to malé a dopřávat mu to nejlepší! A navíc tu půjde dobře porodit.

,,Promiň, jsem blbá. Jen jsem to potřebovala slyšet od někoho jiného. "

Dr. Kuna: Pojď už, jsme docela dost pozadu.

Po nekonečné cestě do středu pozemku jsem si mohla konečně sednou na starý dřevěný barel asi nejspíš plný zmrzlé vody.

Marie: Co se teď bude dít?

Karel: Tady nikdo není?

Sabina: Čekejte tu.

Varonika a Sabina popadli Matěje a stěží se ho snažili dostat do baráku.

Karel: Nechcete pomoc holky? Svolal na ně nechápavě Karel.

Potom se otevřeli dveře a z nich vyšel starší a skoro plešatý chlap.

Chlap: Co se stalo? Co se děje? Kdo to je kurva!?

Sabina: Na to bude dost času. Teď nám pojď pomoc s Matějem!

Plešatý chlap jim pomohl Matese odnést dovnitř a pak se dlouho nikdo neukázal.

Anna: To bylo divné.

Tomáš: Myslíte že nás tu chce?

Karel: Netvářil se šťastně.

,, Co to bylo za chlapa? "

Marie: Jeho otčín myslím. Viděla jsem ho naposledy když mi bylo šestnáct.

Dr. Kuna: Snad tu bude i jeho máma.

,,Doufej. "

Po půl hodině později

Dveře od baráku se rozletěly a vyšel z nich opět postarší pán.
Radši jsem slezla z barelu a netrpělivě čekala, co se bude dít.

Chlap: Sabino, už několikrát jsem ti říkal ať sem žádný lidi nevodíš!

Sabina se za ním rychle šinula a křik mu obětovala.

Sabina: Tohle musela být výjimka Milane! Jsou to jeho přátelé už od dětství, stejně jako já! Byla jsme jedna parta do pytle!

Milan: Žádný zasraný lidi na mé farmě!

Ten starý blázen si to k nám nakráčel s puškou v ruce. Ztuhla jsem.

Milan: Vypadněte z mého pozemku červi! Nebojím se tu pušku použít.

Karel: V klidu kámo, jen odlož tu zbraň.

Milan: Jak mě to nazýváš ty spratku! To tě nenaučili doma, jak se chovat ke starším?! Vypadněte z mého pozemku hneď teď!

Karel: Máme tu těhotnou ženskou chlape!

Milan: To je ale problém té děvky! Né můj!

Tohle už bylo na mě dost. Všechy moje hormony se nahromadily a chtěli jít hromadně ven. Musím mu něco říct!

Anna: Hanko, né!

,,Hej!! "

Nakráčela jsem až k němu a upřela jsem svůj obličej na ten jeho.

,, Ty náš vyhazuješ? Proč?! Co jsme pro boha udělali? My jsme ti sem přivezli syna! Bez nás by byl mrtvý a né doma na své posteli! "

Milan: Za to jsem vám vděčný, ale na tom nic nemění!

,,Co na tom nic nemění!? Vy snad neslyšíte? Zachránili jsme vám syna, u toho jsem přišla o dceru a možná i o manžela! "

Milan: To mi je líto ženská. Ale kurva pochop, že vám nemůžu pomoc!

,, Nechte nás tu pár dní... Jsem těhotná a potřebuju trošku klid kurva! "

Milan: To je váš problém slečno, jaká čubka by si dělala v téhle době dítě!

Vrazila jsem mu facku, až mi ruka tak silně zaštípla. On se neohrabaně ohnal rukama a odstrčil mě.

,,Co to jste za ubožáka. "

Milan už neovládl svoje emoce a několikrát vystřelil puškou do vzduchu.

,,To by už stačilo Milane, přestaň! "
Ozval se hlas neznámé ženy, která stála na verandě dřevěného baráku.