The walking dead: Road Full Of Dangerous

Osud

* Srazil jsem Hanku s Justýnkou na zem, když vyletěla první kulka.
Hana: Jste v pořádku.?
" Jo, buď te dóle."
Mojí pistol si vzala Hana a začala jako první střílet. Já s Petrem se plazili k autu. Všude kolem nás lítaly kůlky. Auto už bylo blízko. Petr rychle otevřel dveře a podával mi zbraně všeho druhu.
Petr: Řekni všem ať neplýtvaj s nabojema.!
Každému jsem jednu hodil a jednu si nechal.
Vrátil jsem se zpět k Hance.
Hana: Zlato to nedáme je jich moc.!
Auta se čím dál víc přibližovala a munice nám začla úbejvat. Jedno auto které všechny vedlo se nezastavovalo a jelo přímo na karavan.
Byl to mžik pár sekund. Auto bylo až tak blízko že Nela seskočila ze střechy a rozplácla se na zem.
Petr: Nela je mrtvá.? Zařval na mně Petr a ještě zuřivěji začal střílet.
" Není.! Stává.!"
Všechna auta se přiblížila až tak blízko že jediná cesta na útěk byl les, který jsme měli za zádama.
Nela mezitím vstala a utekla se schovat za naše auto. Petr se k ní pomaličku přibližoval.
" Zlato.! Vem sebou Justýnku a Kunu s Marii a utečte do lesa. Tam se někde sejdeme.! "
Hana: Neopustím tě.! Musíme to vzladnou dohromady.!
,,Ne".! Vrazil jsem ji dva zásobníky do rukou a zařval na ní.! ,,Utíkej.! "
Hanka popadla malou za ruku a celá ubrečená utekla. Po chvilce co utekla jsem si uvědomil situaci, jak doopravdy vážná je.
Nela začala nelidsky řvát.
Malá Viktorka celou tu dobu byla v karavanu, který je teď převrácený na stranu. Vystřelil jsem dva náboje a překulil se za Petrem.
Petr: Nelo je mi to tak straně líto.!
,, Petře, Hanka vzala sebou Justýnku, Marii a Kunu do lesa."
Petr: Střílej.!
Vzduch páchl benzínem a naftou. Karavan z malinké časti hořel a Nela zdrceně brečela schovaná za autem.
Jeden z chlapů skočil na karavan a začal pálit z Nely pušky.
* Zabijte všechny.! *
Udělalo se mi mdlo, když začal odstřelot mrtvý za námi. Nezbývalo moc a byli by jsme to my.
Z ničeho nic začal pálit i Tomáš a sejmul toho chlápka na karavanu.
Vystřelil ještě dvakrát, ale marně nikoho už netrefil.
Tomáš: Nemám náboje.!
,, Petře musíme zmizet.!"
Petr se na mně křivě podíval a začal pálit ještě zuřivěji neš nikdy předtím.
Nela pořád brečela za autem a já s tím musel něco udělat nebo tady umře.
Nebyla tak daleko od nás. Stačil jsem přeskočit na druhou stranu k ní.
Střelba neslábla a cizinci stříleli dál.
,, Nelo musíme jít.! "
Nela: Já nikam bez mí dcerunky nejdu.!
,, Nelo..pro ní už nemůžeme nic udělat."
Málem mi vyletěl jeden zub, když mi Nela vrazila jedno pěstí.
Nela: Ty debile.! Musíme pro ní.!
Zatřásla se mnou a vzala mi pistol.
,, Nelo.! Počkej.! "
Překulila se, a začala pálit. Pomaličku se přibližovala ke karavanu a já ji jen opatrně následoval.
Petr se křičil před karavanem a hlasitě dejchal.
Petr: Musíme jim pomoc.!
Nela: Zlato už jdu.!!
Celou tu dobu co jsem střílel a domníval že jsou mrtvý jsem se pletl.
Podíval jsem se přes malé okénko na střeše. Filip se tam plazil celý hořel a křičel bolestí. Nedaleko od něj sedělo na půl ohořelé tělíčko. Všechno co jsem měl v žaludku se nahrnulo do úst. Poblil jsem se. Takovou strašnou věc jsem nikdy neviděl.
Nela se na mně nechápavě podívala a rychle skočila k oknu.
Nela: Néé.! Zmrdi.!
Začala bušit pěsti hystericky na karavan. Naříkala, klela a brečela. Nidko z nás si neumí představit být v její situaci.
Tomáš po chvilce utekl do lesa, když uslyšel že jsou mrtvý. Jenom jsem za tu celou dobu neviděl Daniela.
Petr se snažil Nelu uklidnit a já zastřelit možná posledního chlapa u našich stanů. Jeho hlava se roztříštěla a náš stan zalila krví.
,, Musíme jít.!!"
Zakřičel jsem na Petra.
Petr postavil Nelu na nohy a spolu jsme začali utíkat k lesu. Někdo na nás pořád pálil, ale my to nevnímali a jen utíkali dál. Les se napínal do kopce, už jen na krajíčku byl do těžkého kopce.
,, Tomáši.! Jsi v pohodě.?"
Nela se o nás dva opírala a smutně hleděla na Toma.
,, Kde je Daniel.?"
Tom: Nevím, na začátku jsem ho viděl u jednoho auta co tam bylo.
Petr: Nevíme jestli to přežil. Musíme jít dál.!

Pohled Hany

Seděli jsme na jednom pahorku v lese a čekali na ostatní než nas najdou. Marie chodila sem a tam a Kuna si nervózně kousel nehty s pozorem do země.
,, Už dost.! Nemůžeme jen tady dřepět na zemi a čekat na ně.!"
Kuna: A co chceš teda dělat.?
,, Měli by jsme jim pomoc a najít je.! "
Kuna přestal s kousání nehtů a podíval se do dálky z jedné vystupující horniny ze země.
Marie: Vidíš něco.?
Kuna: Jenom okraj kopce, ale už se nestřílí.!
,, Tak vidíte musíme je najít.!"
Kuna: Nemyslím si že je to dobrý nápad. Co když jsou mrtvý a dole jsou ty cizinci.!?
Hlavě mi začalo tepat a krev ve mě vařit. Zvedla jsem z té podělané země a vrazila mu facku.!
,, To si děláš ze mě prdel.?! Oni tam jsou a ryskují za nás život a ty je nechceš ani najít.!?"
Kuna: Hanko promiň, tak jsem to nemyslel.
Odvrátila jsem od něj obličej a popadla malou Justýnku za ruku.
Marie: Počkej jdu s vámi.!
Věnovala jsem ji děkovný úsměv a opět se podívala na Kunu.
Nabil si pistol. A vyrazil přímo za mnou.
,, Hlavě mějte oči na stopkách.!"
Poučila jsem ostatní a vydala se v před.

Bylo tak tři odpoledne a teplota trošičku klesala, když začal foukat vítr. Znervózňovalo mně skřípaní stromu a jejich šumění ve výši. Před námi bylo obří křoví a plevel.
Rozpačitě jsem se na něj zadívala a všimla si, že se hejbe.
Rukou jsem ukázala ostatním, že se něco děje a pistolí jsem namířila na křovisko.
,, Ani se nehni.!"
Netrvalo dlouho a z křoví višel Dan.
Pistol jsem měla pořád namířenou a nevěřícně na něj koukala.
Dan: Zlato, už to můžeš zandat.
Pistol mi spadla na zem a rychle jsem se vzpamatovala.
Bleskurychle jsem ho obejmula. Políbila ho a věnovala pistoli kterou mi dal.
Dan: Nech si jí. Budeš jí teď potřebovat.
Z ničeho nic vyšli i ze křoví Petr, Nela a Tomáš.
Stála jsem po boku Dana a smutně koukala na ně.
Marie šla ihned obejmout Nelu a ostatní. Kuna se optával po Danielovy, ale marně.
Koukla jsem se na Dana a zeptala se.
,, Kde jsou ostatní.?"
Dan na mně smutně kývl aby mě ujistil, že jsou mrtvý.
Začali mi vztékat slzy po tvaři. Uvědomila jsem si tu strašnou situaci a zabořila se do Danovo hrudi.
Kuna: Kde je Daniel.!?
Petr se na něj rozpačitě podival.
Petr: Neměli jsme na vybranou. Nenašli jsme ho.
David byl dalším, který začal brečet.
Byli jsme z toho v koncích. Celá skupina je zdrcena.
Tomáš: Půjdu ho najít.
Petr: Ne je to riskantní.! Nikdo tam nepůjde.!
Petr zakřičel přes celý les a já povyskočila leknutím.
Všichni se na něj nechápavě podívali.
Petr: Omlouvám se lidi. Jsem fakt nasrenej.!
Dan: To my všichni.
Marie: Kam teď půjdeme.? Nemáme absolutně nic.
Petr: Půjdeme najít tu chatu.
Kuna: Není moc daleko.?
Petr: Ne, vím kde jsme.! Když půjdeme ještě víš, tak narazíme na lesní cestu a ta nás zavede k chatě.
Marie: Dobře.
Petr: Kolik máte nábojů.?
Dan: 4.
Hana: 6.
Kuna: Plný zásobník.
Marie: Ja nic nemám.
Tomáš: 3.
Nela: Mě pušku vzali.
Petr: A já mám jeden.
Dan: Tak měli by jsme vyrazit nezbývá mám moc světla.
Petr: Pohyb.!
Petr zavelil a ostatní se za ním seřadili skoro jako ve škole a následovali jsme ho. Já, Dan a Justýnka jsme šly jako poslední.
Les byl hodně hustý a plný chroští brodit se v něm bylo těžký. Dan nesl malou na zádech a já měla připravenou pistol.

Prosím minuta ticha za zesnulé v tomhle díle.! 😎