The walking dead: Road Full Of Dangerous

Slabost

Pohled Nely

Tom: Všechny jsou na hromadě?!

,, Sam s Bobem nesou posledního. "

Takovou únavu jsem dlouho nepocítila.
Nosit z celé karavany mrtvý na jednu hromadu!?
,, Kurva, to byla dřina"

,, Řekla jsem vám, že mi to připomíná nacistické, hromadné spalování? "

Bob: To opravdu ne, jak tě to mohlo napadnout?

,, Musíš to brát s nadsázkou. "

Venca: Hlavně nesmíme klesnout na jejich úroveň.

Sam hodil poslední mrtvolu na hromadný hrob, aby Venca konečně mohl tu smradlavou sračku zapálit.

Prvně jí celou polil benzínem a potom jedinou, malou sirkou zapálil.
Horda tak rychle vzplanula, že jsem musela udělat pár kroků za sebe.

,, Ohh, to je smrad! "

Sam: To mi povídej.

Když na to tak koukám, tak ta skupina z Var mi přirostla k srdci. Neděláme dobré věci, to si uvědomuji, ale musíme přežít a to se jen povede s dobrým kolektivem.

,, Bobe, co kdyby jsme to zapili? "

Bob: Dobře Neluško.

Sam: Kam vůbec zmizel Tomáš?

Venca: Něco šel prohledat.

,, Počkáme než to shoří a pojedeme. "

Pohled Petra

Uvědomuju si to, protože naše skupina se rozpadá.
Každý dělá co se mu hodí a nehledí na ostatní. Dan s Hanou mají svých problémů až až, ale nevadilo by mi, kdyby Dan uspořádal nějakou soukromou akci.
Anna vždy přijde až pozdě v noci a moje směny na hradbách nejsou tak přijatelné, jak si myslím, takže si nic neužiju.

Včera jsem všechny vyděl na večerní oslavě, ale Mates s Veronikou nepřišly.
Nechápu proč? Jelikož Mates miluje  pivo zdarma.

Po chvilce se dveře od našeho bytu otevřely a z nich vešla úřícená Anna.
Držela v ruce nějakou čepici a kapesník. Neviděl jsem to celý, ale zdálo se mi to povědomí.

,, Co tak brzo miláčku? "

Anna: Koukej, tohle je Matesovo žejo?

Přišla ke mně blíž a do klína mi hodila modrou, pletenou čepici.

,, To je Matesovo, a co s tím? "

Anna: Našla jsem to v Tomášovo kanceláři a ten kapesník na chodbě.

,, A co tím naznačuješ? "

Anna: Včera večer nepřišel na oslavu a nikde ho nemůžu najít!

,, Bude venku s Nelou a spol. "

Anna: Petře já nevím. Celé se mi to nezdá.

,, Prosimtě pojď ke mně. "

,, Máme teď chvíli pro sebe. "

Anna: Ne, teď ne Péťo.

,, Anno.. Kdy naposledy jsme měli chvíli pro sebe. "

Anna: Já vím zlato, ale musím jít na ošetřovnu. David mě potřebuje, promiň.

,, HM"

Pohled Marii

Dlouhá fronta na jídlo, ale nevidím naše lidi. Je pěkná kosa a mračna se začala stahovat nad obcí. Karel stál po mém boku s nepříjemný pohledem na okolí.