The walking dead: Road Full Of Dangerous

Předehra smrti

*Flashback*

* Modrá obloha a černý mrak?
Zadíval jsem se na oblohu, která nám se sluncem oslepovala zrak.
Ruku jsem měl přiloženou na čelo, abych si kryl před září.

Laura kráčela vedle mě a napjatě sledovala okolí.
Petr nás poprvé pověřil na opchůzku. Laura a já jsme dobrý parťáci.
Neumím si představit teď mít vedle sebe někoho jiného.

Laura: Petr pořád věří že nás někdo zachrání.?
,, Včéra o tom mluvil. Já teda s ním absolutně nesouhlasím.
Laura: Já taky ne, ale i přesto nás všechny udržuje v bezpečí nemyslíš.?
,, Tohle nezapírám."
Laura: Tak vidíš a už se nezlob.

Laura se opětně přesunula přede mě.
Podívala se mi do očí a přistoupila ještě blíž. Trošku jsem odstoupil a nechal jí volného místa, ale ona se pořád nepatrně přibližovala.
Rukou mi přejela po celé mé ruce a nakonec řekla.
Laura: Proč my jsme spolu nic neměli.?
,, Lauro to..

Marie: Lauro.!? Volá tě Lukáš!! Máš jít pomoc.

Po pár sekundách se za námi objevila Marie. Celá propocená a špinavá od ohně.
Laura: Už jdu..
Teď se mi hlavě hemžilo milion situací co se mohli stát. Marie na mě pořád z dálky hleděla.
,, Co chceš.? "
Marie: Měl by si jít do tábora.

Neodpověděl jsem jí. Vítr se o něco víc zvedl. Nabral co nejvíc síly, až se Marii vlasy rozletěly do všech stran.
Opřel jsem se o plot a unaveně kopal do země patou. Marie pořad na mě hleděla. Několikrát to přikázání ještě zopakovala a po dlouhém době to konečně vzdala a odešla pryč.

Pohled Nely

Záře sluníčka, která se dostávala přes okno na záchodech mě dosavadně srala.
Obličej jsem měla neustále zamračený.
Po krátké pouze mě nabudil Jakobův zásun.
Cukla jsem celým svým tělem a ruce mu přiložila na jeho ramena.

Něžně pokračoval dál. Hlavu jsem měla v záklonu a užívala jsem si konečně nějakou dobrou chvíli na tomto zkurveném světě.

,, Počkej, hej.!"
Jakub: Co.?
,, Někdo nás volá!"
Jakub: Ty vole oni nás nenechají být.

Jakub ze mě sklouzl a nasadil si trenky s kalhotama. Já udělala to samé. Na konec jsem si ještě upevnila boty a Jakuba zastavila těsně před dveřma. Dala jsem mu pusu na čelo a řekla mu.
,, Na tohle budem mít ještě hodně času. "

Petr: Nelo a Kub...............................

*Konec flashbacku*

* Nevím co si mám o tom myslet.
Po takové době se na venek ukázalo že spolu něco měli.
Já vím byla to jejich věc, ale i přesto nám to nemuseli tajit.

Než nám to Nela dořekla, tak se rozbrečela. Přiložil jsem další polínko do ohně a nechal jí klidně truchlit.
Ostaní už spali a já společně s Nelou relaxoval u ohně.

Dřívko praskalo a malé žhavé kousky se dostávali ven z ohniště.
Znovu jsem přemýšlel co bude dál.
Je to pomalu měsíc a nikdo tu skoro neumí se zbraněmi. Nejsme připraveni na to co nás čeká.

Laura byla zrovna na hlídce. Petr jí má pak vystřídat. Nebaví mě to se pořád střídat jen s těma dvouma.
Jenom my tři máme výcvik a to je Petr
bývalí voják.

,, Nelo zítra nás čeká zkušební střelba.
Jdi se vyspat."
Nelo: Jo jenom mi pomoz na nohy.
Nelu jsem s těží zvedl. Ona se na mě usmála a společně jsme odešli do svých stanů.