The walking dead: Road Full Of Dangerous

Sebevrah

* Ruce se mi třásly. V hlavě se mi  hemžilo milión katastrofických scénářů. Utíkal jsem s Annou a Petrem naproti Haně. Doufám že už je na cestě. Nemáme podle Anny moc času.

Společnost na nás nechápavě hleděla.
Každičký obyvatel komumity nás neměl očividně v lásce. Netrvalo dlouho a spatřil jsem Hanu s Kunou.

,, Lásko, co se děje.?"
Nikdo nic neřekl a jenom z těžkýma výdechama došli k nám.
David: Má těžký křeče.
Anna: Vy jste těhotná, žejo.?

Nával citů mně málem dostal k zemi.
Nebyl jsem připravený to říct na veřejnost a před kamarádama.
Hana: To ještě nevím
David: Musíme jednat rychle.

Anna: Půjdeme na ošetřovnu. Dane, vy jí vemte a odneste jí.

Anna na mně hystericky křikla a hned potom někam odběhla.
Petr mi z Hanou pomohl. Ošetřovna byla už na dohled. Anna tam s někým také přicházela. Byl to nějaký muž kolem padesáti s brýlemi a dlouhými  umaštěnými vlasy.

Všechny čtyři si nás zamračeným  pohledem změřil. Postupovali jsme dál, než nás Anna oslovila.
Anna: Prosím, s námi může jít jen Dan.
Vy ostatní čekejte v mém kamrlíku. Je tam ještě jeden váš muž.

Petr s Davidem se od nás odpojili.
Hanu jsem měl v náruči a pomalu se dostával dovnitř. Nával kyselého a měďnatého smradu mně málem oslepil. Chlap a Anna, už netrpělivě čekali u lůžka.
,, Já se omlouvám už jdem."
Srdce mi bušilo, jak o závod. Vlasy se mi pletly do obličeje. Fouknul jsem abych je dostal pryč a Hanu konečně mohl položit. Postel trošku křupla, když Hana na ní rozložila svojí váhu.
Anna s mužem pořád něco hledali ve starých šuplících a nevnímali okolí.
Posadil jsem se vedle mé ženy a pomaličku jí hladil po vlasech.
Nevypadá vůbec dobře. Je celá bledá skoro až bílá a k tomu jí to doplňovaly velké fialové kruhy pod očima. Vlasy měla po pár minutách celé propocené.
Snažila se na chvilku usnout, ale křeče jí to nedovolili.
,, Zlato. Musíš to vydržet."
Anna: Dane prosím. Pan gynekolog potřebuje klid. Jděte za ostatníma.
,, Jo, jasně.."
Políbil jsem jí na čelo a odešel do kamrlíku.

Žaludek se mi svíral. Nohy vypovídali 35letou službu. Sednul jsem si vedle Davida a netrpělivě čekal než příjde Anna. Tomáš se na mně zvědavě podíval. Zakroutil jsem opětně hlavou a nechal vše být. Nechápal jsem, jak se to mohlo stát. Je teprve v prvním měsíci. Myslel jsem že tady budeme moc mít skvělou rodinu a zázemí.

Po půl hodině se nic nezměnilo. Chodil jsem sem a tam. Nevěděl jsem co mám dělat. Kamarádi na mně smutně hleděli. Nikdo z toho neměl dobrý pocit. Vím tohle se stávalo i v minulosti, ale tahle doba je jiná a horší. Teď už vím, že to byla chyba.

Anna: Dane. Můžete jít za ženou.
,, Je v pořádků.?"
Anna: To vám řekne doktor.
Rychle jsem přispěchal do druhého stanu. Hana tam pořád ležela a dřímala. Spadl mi kámen ze srdce.
Bylo tam docela šero, tak jsem se poroshlížel po celé místnosti. Hledal jsem doktora, ale nebyl nikde k vidění.

Pomaličku jsem se dostával k Haně, když v tom se někdo objevil za mími zády a přidušeným hlasem něco ze sebe dostával. V tu chvíli jsem byl bezradný. Neměl jsem žádnou zbraň.
Prostě nic, abych se úbránil.

Nejistě jsem se otáčel za sebe. Každičký centimetr mého posunu byl nekonečný a děsivý. Hlas se pořád dusivě hlásil. Bylo tak jak v hororu.
Když už mi zbýval kousek, tak mi někdo chtěl mačetou rozesknout hlavu. Instinktivně jsem se skrčil a tomu sráčovy podrazil nohy. Byl s ním i doktor. Ležel vedle něj a bezmocně lapal po dechu.

Mačeta mu vyklouzla z ruky a přistála pár kroků ode mě. Rychle jsem jí popadl a bezcitně rosekl chlapovy hlavu.
,, Jste v pořádku Doktore.?"
Dr: Jo..jistě D-děkuji
,, Co je to za křik.?"
Dr: Nevím, něco se asi děje.
,, Zůstaňte tu a hlídejte mojí ženu.!"
Dr: Nemám zbraň!!
,, Támhle je nůž. Kdyby sem někdo přišel tak neváhejte a zabíjte ho.!"
Dr: D-d-dobře