The walking dead: Road Full Of Dangerous

Ostrá jak břitva

Pohled Hany

,,Co to jste za ubožáka. "

Milan už neovládl svoje emoce a několikrát vystřelil puškou do vzduchu.

,,To by už stačilo Milane, přestaň! "
Ozval se hlas neznámé ženy, která stála na verandě dřevěného baráku.

Koukala jsem pořád na tu osobu u domu. Ona si ho uměla zkrotit, takového imbecila!

Postarší pán jen ztuhl a pustil pušku na zem. Zadíval se na nás všechny a rychlým krokem odešel do svého domu.

Karel: Co to kurva je?

Sabina klečela a utírala si slzy z tváře. Divím se, že tu s ním vydržela tak dlouho. Bylo mi jí líto.

Očima jsem byla pořád upřená na neznámou ženu, která k nám pomalu přicházela.
Měla na sobě zimní pletenou čepici, starý ale teplý svetr a vysoké sněhule.

,,Dobrý den. "

Žena: Zdravím vás děti, co si přejete?

Sabina: Teto, to jsou Hana, Tomáš, Kuna a Marie.

Žena: Oh božínku. Ten můj starej neohrabanec nemá ani špetku rozumu.

Marie: To teda.

,,Takže vy jste Matějovo matka? "

Žena: Jistě, jmenuju se Pavlína.

Dr.Kuna: Je to už dost let, co jsme se neviděli paní Stuartová.

Pavlína: I já tě ráda vidím Davide.

,,Omlouvám se, že jsem po vašem manželovi vyjela. "

Pavlína: Zlato, tím se netrap. Je to starý morous.
Mávla rukou a usmála se.

Sabina: Půjdeme dovnitř, teto?

Pavlína: Ano, pojďte ukážu vám zbytek rodiny.

O několik hodin později...

Pohled Anny

Cítím se po takové době, tak dobře. Jejich dům je venkovský palác a tolik jídla jsem dlouho neviděla pohromadě.

Matějovo matka a jejich rodina nám uvařili bohatou večeři. Byla jsem nedočkavá jak malé dítě před vánoci.
Seděla jsem s Hankou v obývacím pokoji s velkým krbem, který nás konečně zahřál.

Chlapy pomohly Matějovi do druhého patra do jeho ložnice. Pořád na tom nebyl nejlépe, ale snažil se už komunikovat.

Hana: Kdy tu večeři chtě jíst? Jsem hladová jak vlk.

,,To mi povídej. Slintám nedočkavostí."

Hana: Myslíš na ně?

,,Pořád! Nedokážu si připustit že by byli pryč. "

Hana: Možná to bude lepší..

Trošku mě vyvedlo z míry, co právě řekla. Nechápavě jsem na ní jen začala civět.

Hana: Ty si o tom nepřemýšlela?

,,Hanko promiň, ale opravdu ne! "

Hana: Omluv mě, musím na vzduch.

,,Hej, kam jdeš? "

Hana: Nech mě jít!

Málem srazila Karla s Marií, který přicházeli do stejné místnosti.

Karel: Co jí je?

,,Vůbec nevím, mluvila tu chvíli nesmysly a pak zničeho nic odešla. "

Marie: Co říkala?