Pohled Nely
Tekla mi z nosu nudle a zima mi málem přinesla zápal plic.
Ležím s Vaškem na ošetřovně s vážným nachlazením.,,Vašku, Danovi a Haně umřela dcera"
Hlavu jsem těžce otočila na jeho stranu postele.Venca: Co se stalo?
,, Byla to nehoda.. Já, já vážně nechtěla, je mi to strašně líto. '
Venca: Lásko, co se stalo.
,, Robert mi dal rozkaz odstřelit každého mrtvého i živého před hradbou. Neviděla jsem jí, nepoznala a prostě přehlédla. "
Venca: Ty si jí zabila!?
,, Byla to nehoda Vašku! "
Venca: Nedá se to vrátit, tak se s tím musíš vyrovnat. Objal bych tě, ale nemůžu.
,, Nemůžeme se tam vrátit! "
Pohled Tomáše
Našli jsme na konci města starý opevněný autobus. Měl asi sloužit jako provizorní obydlí pro několik přeživší, ale živí už to neobývaly.
Několik mrtváků se šouralo v chodbičce mezi sedačkami.Vytáhl jsem svou nově naostřenou katanu a několika pohyby jsem mrtvé zabil.
Pískl jsem na zbytek skupiny a v myšlenkách jsem se pořád topil, co když to nezvládli?
,,Nechci být jako předtím.. " Řekl jsem si to pro sebe, když jsem vyšel z autobusu.
Karel už zkoušel funkčnost a můj přítel hlídal okolí silnice.
Podíval se na mě a nechápavě mávl rukou, protože on moje chování nechápal.
Věděl že jsem byl hajzl, ale teď jsem jiný až moc. Nikdo mi nechce dát čas na prozkoumání okolí.,, Počkáte na mě? " Podíval jsem se na Karla, který už připravoval vůz k odjezdu.
Karel: Dávám ti 15minut, nemůže se zdržet dlouho.
,, Kouknu se jen tady na kraj lesa. "
Karel jen zakroutil hlavou a začal se hned zase věnovat své práci.
Po chvilce jsem kráčel studeným a mrtvým lesem.
Svojí pistol jsem měl vždy připravenou v ruce, protože Robertovi muži můžou být všude.
Nejsme ještě tak moc daleko od Karlových varů.Jehličnany byly všude kolem mě a cesta lesem byla čím dál víc náročnější. Neudělám ani jeden krok, aniž bych musel trhat před sebou několik větviček. Podívám se na slunce a to pořád svítilo na té stejné straně, co jsem vstoupil do lesa. Prošel jsem ještě pár metrů toho hustého lesního porostu, než jsem se rozhodl vrátit zpět na silnici.
Plížit se v takovémto zimním období dávalo obrovské plus, protože mrtváci byly pomalý a skoro bez zájmu po mase.
Když jsem stál na zasněžené a zmrzlé silnici, tak pole které bylo hned vedle, nebylo vůbec daleko od města.,, To jsme teda od města moc neušli. "
Podíval jsem se na jeden konec silnice a tam stál v dálce náš autobus, na tom druhým konci stál obrněný vůz.
,, To je auto z města! Musím varovat ostaní! "
Otočil jsem se zpět na stranu kde stál náš autobus. Rychlým krokem jsem postupoval k mojim lidem. Sníh se mi lepil na boty a v cestě mi stálo několik aut. Neohlížel jsem se za sebe, protože čas utíkal a Robertovi muži můžou být nedaleko.
Nepozornost byla vždy moje slabost. Nevšiml jsem si, že několik chlapů už míří na moji hlavu. Pár výstřelů mě přimělo se schovat za jednou z aut.
Koukal jsem ochable před sebe a hlavu si naivně kryl dlaněmi.
ČTEŠ
The walking dead: Road Full Of Dangerous
Science FictionZnáte ty seriály, filmy a hry o přežití v Apokalypse? Tenhle příběh bude dalším náznakem přežívání v zatuchlém, rozpadajícím se světě plných zombie. Nebude to klidné migrování za lepším životem.... Bude to skupina přeživších, která začíná úplně nano...