Útěk

97 5 0
                                    

Ještě než jsem si šla, lehnout tak jsem si udělala večerní hygienu a šla spát. Ráno mě vzbudila ségra, protože mi nezvonil budík nic jsem nestíhala, ale do školy jsem přišla na čas. Když jsem, přišla do třídy tak na mě na stole čekal dopis od Martina vůbec jsem neměla náladu ho číst a přemýšlela jsem, jestli ten dopis nemám vyhodit, ale neudělala jsem to ale ani jsem ho nečetla. Ze školy jsem vylítla jak střela abych si mohla sbalit a v noci utéct ale doma na mě čekalo překvapení táta si totiž vzal práci domů, aby mě mohl hlídat, takže jsem se zamkla do pokoje, aby nemohl otevřít a začala balit všechno, co budu potřebovat minimálně na týden, do školy budu chodit. Když jsem konečně dobalila tak jsem se šla najíst a za ségrou si promluvit jestli něco nepotřebuje sice je nám teď stejně, ale furt je mladší řekla mi, že je všechno ok a že zamnou přijde jestli bude něco potřebovat, tuhle chvíli se mi chtělo začít brečet, protože nevěděla, že chci utéct jenom jsem přikývla a šla do pokoje. Teď si říkáte, co budu dělat se Sárou, tu si budu brát sebou, ale vezmu si jí až zítra po škole. Už bylo kolem půl jedné a já se rozhodla, že teda jdu na věc vzala si tašku otevřela okno, bydleli jsme v prvním patře, takže to nebilo zas taková výška to nebyla kolem deseti metrů taška letěla jako první potom jsem se začala psychicky připravovat to trvalo asi dvě minuty a já skočila AUUUUUUUUUU!!!!!!!!! Dopadla jsem a nemohla jsem se zvednout, takže jsem usoudila že mám zlomenou nohu nevěděla jsem co mám dělat, nějak jsem se zvedla ale nebylo to vůbec lehké, nakonec jsem šla i pro Sáru zase domů abych se měla o koho opírat když nemůžu skoro chodit otevřela jsem v pokoji jsem vzala Sáry tašku dala jí na vodítko a šla. Dorazila jsem ke klukům, kde jsem zazvonila, ale nikdo neotvíral tak jsem zavolala Vaškovi ten mi řek že jsou v klubu a že nevědí, kdy se vrátí tak jsem mu řekla, že jsem před jejím domem a jestli může přijít aspoň Honza hned mi ho dal k telefonu a on řek že za deset minut je u mě tak jsem si sedla na lavičku a čekala. Přišel trochu opilý ale mě to bylo jedno a hned se mě ptal co tu dělám řekla jsem mu že jsem zdrhla z domu ale o té noze jsem mu neřekla aby neplašil asi po čtvrt hodině jsme šli konečně do bytu věci mi dal k sobě a řek mi že ještě půjde ven. Hned jak jsem si lehla do postele tak jsem usnula.

Ups! Tento obrázek porušuje naše pokyny k obsahu. Před publikováním ho, prosím, buď odstraň, nebo nahraď jiným.

Vy si asi teď říkáte, proč Sáru nemáme na zahradě ale ona jak je krátkosrstá tak tam nechce být a ještě nemá ani boudu kam by se mohla schovat.Skákala jsem s toho balkonu.

Nejlepší přítel člověkaKde žijí příběhy. Začni objevovat