Tato kapitola bude psána z pohledu Aniččiny sestry Dominiky.
Byl pátek dnes má být Aničky pohřeb já jsem měla připravenou řeč s novými faktory, které buď napsala v nějakém dopise na rozloučenou, nebo mi je někdo řekl. Předříkávala jsem si řeč, ale v tom přišla máma že bych se měla už připravit vzala jsem si černé mini šaty a černé boty na podpatku s Vojtou jsem byla domluvena, že bude čekat na místě. Bylo chvíli po jedenácté a my vyrážely z našeho nového domu kam jsme se přestěhovali, protože v našem starém domě všem něco připomínalo ségru bylo něco po půl dvanácté a my dorazily na místo kde se měl pohřeb konat bylo tu už docela dost lidí na to, že pohřeb měl probíhat až za půl hodiny zkoušela jsem poznat pár lidí které bych mohla znát protože tu byly i ségry kamarádi které jsem znala jenom od vidění ale v tom jsem uviděla Honzu a jeho rodinu rozhodla jsem se tam jít i když jsem nechtěla vidět Vaška natož v tento den. Když jsem k nim přišla a pozdravila tak se mě hned Honza ptal, jestli nepotřebuji s něčím pomoct řekla jsem že ne ale v tom jsem už viděla Vojtu, takže jsem řekla, že se uvidíme až na obědě a odešla za ním objala ho a dala mu pusu. Povídali jsme si ale v to na mě zavolala máma že bychom měli jít dovnitř Vojta mě objal a řek ať se držím. Už přišel čas na mojí a jedinou řeč přišla jsem k pultu a začala Aničku každý z vás znal úplně z jiné strany někdo jako kamarádku někdo jiný jako přítelkyni a zase další jako rodinu a někteří z vás jenom od vidění. Nikdo nevěděl jaká je doopravdy i když si to myslel ale ona měla vždycky tajemství o kterém nikomu neřekla ale řeknu vám jedno když jsme stěhovali tak sem našla dopis ve kterém mi řekla o jejích tajemstvích ani nevím jestli jsou všechny nebo ne.A ani mě to nezajímá, protože každý v této místnosti má nějaké tajemství někdo větší někdo menší. Asi nikdo neví pravdu o tom, proč to udělala i policie má spousta teorii to věděla jenom ona sama, protože věřím že to nikam nenapsala i když možná nám napsala útržky ze kterých by se to dalo zjistit. Tohle konec mojí řeči na závěr bych chtěla říct že jsem svojí sestru měla ráda a jestli mě teď slyší že se uvidí s vámi všemi v nebi. Když jsem svojí řeč dokončila a šla si zpátky sednou tak už jsem jenom viděla, jak rakev jede za závěs a já se rozbečela, potom nám všichni přáli upřímnou soustrast asi po hodině jsme mohli konečně domů, kde jsem se zavřela do pokoje a brečela.
Konec
Ups! Tento obrázek porušuje naše pokyny k obsahu. Před publikováním ho, prosím, buď odstraň, nebo nahraď jiným.
Anděl smrti
Ještě bych se vás chtěla zeptat, jestli nechcete pokračování které by bylo z pohledu Dominiky. Jak se vám tahle knížka líbila? Váš názor mě fakt zajímá. Za chyby se omlouvám.
