Nejlepší přítel člověka

Nemůžu dál

Ráno jsem se vyhrabala z postele až kolem desáté když jsem přišla do kuchyně tak tam snídala ségra a rodiče což mně docela překvapilo, protože měli být v Americe, jak si mně všimli tak se mně ptaly, jestli jsem v pořádku řekla jsem že ne a že Sára je mrtvá jak jsem to vyslovila tak se na mě koukla i ségra která byla otočená ke mně zády to už jsem to nevydržela a běžela zpět ke mně do pokoje kde jsem se převlékla a šla do útulku kde jsem si chtěla vybrat nového psa ale když jsem tam přijela tak mně žádný ten pes nedokázal uklidnit a ještě byly docela divoký kdybych tady byla před rokem tak si vybírám celý den protože bych nevěděla jakého ale dnes ne po neúspěchu jsem se vrátila domů kde jsem furt brečela až do večera mezi tím za mnou přišli rodiče a ségra ale já je vyhodila, protože jsem je nechtěla vidět uklidnila jsem se až kolem půlnoci kdy jsem konečně usnula. Ráno jsem se probudila, jako první za což jsem byla ráda, protože jsem nikoho nechtěla vidět nasnídala jsem se udělala ranní hygienu a oblíkla se tak jsem jela z novu do útulku kde jsem zase pohořela vrátila jsem, se domů kde jsem začala prohrabávat, starými věcmi a věcmi co měli pro mě cenu když jsem našla všechno co jsem potřebovala tak jsem začala psát dopisy na rozloučenou a ke každému jsem dala dárek od toho člověka který pro mě měl největší cenu co bylo v těch dopisech napsáno a za dárky se dozvíte v dalších kapitolách kde bude vždycky ten dopis ode mě a reakce toho člověka ty dopisy jsem dokončila až další den ráno, protože jsem si na nich dala záležet když to byly moje poslední dopisy co těm lidem napíšu zbytek dne jsem buď vzpomínala nebo brečela večer jsem dala ty dopisy na mojí postel a šla do koupelny ukončit svůj život kdyby to někoho zajímalo tak jsem si podřezala žíly. Když mě ráno rodiče objevily tak začaly brečet a nemohli tomu uvěřit, co jsem udělala.