Když jsem se ráno probudila tak Sára ležela furt na druhé straně postele tak jsem jí hned začala hladit, protože mně to docela dost uklidňovalo a pročistila jsem si tím hlavu asi po hodině jsem se konečně vyhrabala z postele, když jsem se zkulturnila tak jsem vzala krabici dala do ní všechny vzpomínky na Honzu od dárků až po fotky a tu krabici zavřela do skříně, kde už bylo takových krabic spousta, protože tohle jsem udělala, vždy když jsem začínala novou kapitolu života. Potom jsem vzala Sáru a šli jsme běhat ale co se nestalo mezi baráky jsem jí pustila z vodítka a ona uviděla zajíce, začala ho honit ale on vběhl do silnice a Sára samozřejmě běžela za ním i když jsem na ní volala ať jde ke mně běžela jsem za ní jak jsem doběhla ke kraji silnice tak jsem jí jenom viděla celou od krve pod nějakým autem běžela jsem hned k ní vzala jí do náruče a běžela k veterináři ke jsem byla i s Bárou jak jí srazilo to auto teď se ptáte proč mně tam neodvez ten řidič co jí srazil protože ujel. Doběhla jsem k veterináři kde bylo hrozně lidí ale jak mě viděli že jsem celá od krve tak nic nenamítaly že jsem tam hned začala klepat na ordinaci otevřela mi sestřička, která na mně chtěla začít řvát že klepu ale jak mě uviděla tak řekla ať jdu dál zrovna tam byl nějaký pes kterého očkovaly veterinář mu dal jenom injekci paničce očkovací průkaz a hned mě vzal dala jsem mu očkovací průkaz a čekala, když Sáru začal prohmatávat a ona kňučela tak mě začali téct slzy. Když jí doktor doprohlédl tak mi řekl že potřebuje složitou operaci ale i po této operaci je 10% že přežije ale, že mi nic neslibuje, protože je hodně zesláblá i když jsem věděla že je to velké riziko a že ta operace je hodně drahá tak jsem jí povolila, protože jsem jí neměla ani půl roku a ještě jsem si jí ani moc neužila a takového psa už nenajdu, zamilovaly jsem se do sebe na první pohled a trvalo mi docela dlouho přesvědčit rodiče aby mi jí dovolily. Když ta operace probíhala tak jsem musela čekat v čekárně kam přišel i Honza s Bárou na očkovaní hned jak mě uviděl tak ke mně šel Bára na mně skočila což jsem se trochu usmála ale ne moc Honza se mně ptal co se stalo řekla jsem mu to ani nevím proč ale ulevilo se jak jsem mu to dořekla tak mně objal asi po dalších deseti minutách přišel doktor že to Sára nepřežila dal mi do ruky její očkovací průkaz já jenom vyběhla zpátky domů, kde jsem si lehla do postele a brečela nakonec jsem usnula probudila jsem se až další den ráno.
Ups! Tento obrázek porušuje naše pokyny k obsahu. Před publikováním ho, prosím, buď odstraň, nebo nahraď jiným.
