Sexting || Vhope

#4

"Budeš to jíst?" zeptal se mě najednou Seokjin.

"Uhmm?" překvapeně jsem k němu zvedl svůj pohled a naklonil hlavu na stranu.

"Ten jogurt," upřesnil Jin a já mě to došlo. 

"Jo táák," zakýval jsem hlavou a hodil po něm ublížený pohled.

"Tak si to sněz," popostrčil jsem mu ho a zvedl se od stolu.

"Je ti něco?" zeptal se Jin starostlivě. 

"Ne, ne dobrý, nic," donutil jsem se vykouzlit alespoň malý úsměv na tváři. 

Rychle jsem se zvedl a odešel pryč. Ještě jsem slyšel Jina, který za mnou něco křičel, ale nevnímal jsem ho. Zapadl jsem do pokoje a skočil rovnou do postele. Nechápal jsem, co se to se mnou vlastně děje. Cítil jsem se zvláštně. Chtěl jsem jen ležet a tulit se k nějakému plyšákovi. A když bych nenašel plyšáka, posloužil by mi polštář. 

Takhle krásně bych proležel celý den, kdyby mě Taehyung nevyrušil.

"Chováš se divně," pronesl jen tak. 

Polekaně jsem se zvedl do sedu. Kde se tady vzal?! Vždyť byl v koupelně!

"Hmm," dostal jsem ze sebe a zase si lehl, "myslel jsem, že seš v koupelně."

"Přišel jsem chviličku před tebou, jen jsem se osprchoval a šel zase zpět," odpověděl mi a já jen zafuněl na souhlas. 

"Děje se něco?" zkusil to znovu.

"Jen přemýšlím," odbyl jsem ho.

"Něco s vašima?"

"Ne."

"Něco s kluky?"

"Ne."

"Nějaké problémy s tancem?"

"Ne."

"Něco s texty?"

"Ne!" křikl jsem rozrušeně a zvedl se z postele.

Vzal jsem si mikinu, mobil se sluchátky a nezapomněl praštit dveřmi.

"Tak promiň, že se zajímám!" slyšel jsem ještě za sebou, ale ignoroval to.

"Jéé, Hoseokie, když už jsi oblečený, tak bys mohl dojít koupit něco k jídlu, dám ti peníze a seznam," zaculil se na mě Jin.

"Hmmm," přikývl jsem nezaujatě.

"Ty máš zase náladu, to ti povím," protočil očima a ze své peněženky mi podal nějaké peníze a na papírek napsal seznam toho, co mám koupit.

"Kdyby něco, tak volej," křičel za mnou ještě Jin.

Obul jsem se a šel. Upravil jsem se před zrcadlem  a vyrazil. Nikam se mi moc nechtělo, ale alespoň jsem se vyhnul zbytečným otázkám. V kapse mi zavibroval mobil.

Jaká byla snídaně?

-Vzal jsem si jogurt a sežral mi ho kamarád xD

Jo, každý musí mít alespoň jednoho kamaráda, co všechno sežere a přitom si drží dobrou postavu aniž by se nějak zvlášť snažil :D

-Jo, viď. On má ale takový štěstí!:D

Taky takového mám, neboj se:D vím, jak  se cítíš :D

-Hrozný pocit!:D

Povídej mi o tom :D

Najednou, jakoby se všechno změnilo a já se najednou usmíval jak největší blbeček. Bylo to zvláštní. Jak je možné, že mě pár stupidních zpráv dokáže takhle vyvést z míry? Nebyl jsem náhodou naštvaný? Nebo co já vím, co jsem byl?

-Co vůbec děláš? :D

Ležím v posteli :D a ty?

-Byl jsem vyslán na nákup :D

Nechtěl bych!!:D

-Lepší než celý den ležet a honit si:P

No,  samozřejmě by bylo lepší, kdyby mi někdo vypomohl, ale co nadělám, když na mě všichni serou

-Divím se, že máš ještě ruku na svém místě :D

Ty seš blbec :D

-Taky tě moc miluju :*

Přistihl jsem se, že se hihňám jak nějaká zamilovaná školačka.

Šak já vím :* :D

-Jdu teda nakupovat, ať to mám z krku :D

Dobře <3 pak se ozvi!:3

-Okay :D

Zamkl jsem telefon a uklidil ho do kapsy. Přešel jsem přes silnici a vstoupil do prázdného obchodu. Vzal jsem košík a dlouhou dobu jsem procházel mezi regály a vybíral potraviny, které mi Jin napsal na lísteček. 

Během půlhodiny jsem měl všechno vybrané a s taškou v pravé ruce jsem šel zpět do dormu. 

"Ti to trvalo," řekl Jin, když jsem tašku položil na kuchyňský stůl. 

"Nech si ty blbý kecy," zavrčel jsem naštvaně a otočil se k odchodu.

"Ty vole Hoseoku, co ti zase přelítlo přes nos?" 

Jin zvedl ruce v obranném gestu a snažil se, abych se uklidnil. Zřejmě nebyl na moje výlevy nálad nebyl zvyklý a ani zvědavý.

"Promiň, já... nevím, co se mnou je," zakňoural jsem a rukama si promnul obličej. 

"Hoseokie, víš, že mi můžeš říct všechno, ano?" usmál se na mě.

Jen jsem přikývl a rukama se zapřel o stolek. Jin ke mně přišel a objal mě. Rukama mi pocuchal vlasy a jemně mě pak hladil po zádech. Bylo to celkem příjemné, ale zároveň jsem se cítil neuvěřitelně trapně. Nikdy jsem se nikomu ze skupiny o své orientaci či milostném životě nesvěřoval, ale teď mám pocit, že bych mu to měl říct.

"Budu v pohodě, okay?" řekl jsem nakonec a on přikývl.

"Dojdi pro ostatní, za chvíli jedeme do toho kina," usmál se na mě a tentokrát jsem přikývl já.

Obešel jsem všechny pokoje a vyřídil jim to, co mi Jin řekl. Potom jsem si zalezl do postele, ze které mě Taehyung snad deset minut tahal. Nakonec to vypadalo, že to možná i vzdá, ale ten parchant byl až moc chytrý.

Vzal mě za nohu a prostě mě stáhl z postele. Ignoroval můj vyděšený křik a dotáhl mě až do šatny, kde na nás ostatní nevěřícně koukali.

Ani nevíte, jak jsem byl vděčný za to, že tu nemáme schody.

Rychle jsme se obuli a šli ven, kde už na nás čekalo auto, které nás mělo odvézt do kina.

A/n: Omlouvám se za tak sračka díl, ale snad se vám alespoň trochu líbil.

Snažila jsem se, aby byl už dnes a tak, zatím ještě půlnoc nebyla, no.

Pokud vás to zajímá, jsem pořád v prdeli, ale bojuju.

Fakt nevím, co dělat.

Ale asi bych měla spát. Zítra tu máme od ranních hodin návštěvu v podobě hurikánu zvaném má teta.

Tak zatím ahoj a dejte vědět, jak se vám dík líbil! :3