Sexting || Vhope

#22

Víte co je hrozné? Že nemůžu nikomu ublížit, nebo mě čeká v lavici bombardace a následná smrt. :DD Taky, když nad tím tak přemýšlím, nechci, aby to bylo klišé- So yeah... I did this. Takže... třeba se ještě někdy uvidíme?:D 

- - -

Ta písnička mi hrála snad dvě hodiny v kuse. Jezdil jsem po té silnici sem a tam. Pak mě to omrzelo a já zajel ke kraji, zapnul jsem výstražná světla a zaposlouchal se do jemné melodie a hlasu Tori Kelly. 

Z palubky jsem vzal mobil a zapnul data. Přihlásil jsem se na seznamku a napsal Taemu jednoduchou a výstižnou zprávu.

-"Chybíš mi. Prosím, napiš mi co nejdřív."

Pak jsem mobil zamkl a nechal slzy, které mi najednou začaly téct po tváři, být. Ignoroval jsem je. Nechápal jsem, proč sakra brečím. 

Odpověď od Taeho mi nepřišla. Data jsem zase vypnul a rozjel jsem se směrem domů. Chtěl jsem si zalézt do postele nebo někam a hodně dlouho nevylézt. Zvláštní smutek se mnou silně otřásal a začínala mě bolet hlava.

Slzám, které se mi draly do očí, jsem se statečně bránil a vždy je zamrkal. Už jsem byl skoro u dormu, když mi pod auto vletěl nějaký neopatrný chodec. Prudce jsem dupl na brzdu a z úst mi uniklo několik sprostých nadávek. 

Chodci se nic nestalo, ale zezadu do mě nabouralo nějaké auto, které nejelo zrovna pomalu. Celé auto sebou škublo a mě vystřelil airbag, jinak bych si asi dal ksichtem o volant. 

Cítil jsem nepříjemnou bolest v zádech. Asi jsem se nějak blbě pohnul, když do mě narazil.

Řidič z toho auta okamžitě vyběhl z auta a šel za mnou, jestli jsem v pořádku. Byl jsem v pohodě, takže jsme akorát zavolali policii.

Podepsali jsme nějaké papíry a rozhodli jsme se, že to nebudeme nijak moc řešit, protože pojišťovna by nám měla uhradit škody. 

Nechal jsem auto odtáhnout do servisu a sám se vydal domů pěšky. Nešlo se mi zrovna nejlépe, bolest v zádech ne a ne ustat. 

Nevěděl jsem, jestli bych o tom měl někomu říct, ale nakonec jsem ten nápad zavrhl. Bylo by zbytečně moc otázek a moc kázání. 

Dost možná bych z toho mohl i vyjít jako ten, kdo tu nehodu vlastně zavinil. Protože jak znám Seokjina, něco takového by dokázal vymyslet. Jeho fantazie je možná až moc bujná.

Došel jsem do dormu, kde všichni seděli v obýváku na gauči. Trhli sebou, když jsem otevřel dveře a hodil mikinu na věšák.

"Hyung!" vypískl Jimin a v jeho očích byl zvláštní lesk.

Taehyung seděl mezi Kookem a Jiminem a drbal Gidaeho na hlavě. Nikdo se nesmál. Bylo nepříjemné ticho a všechny pohledy se upíraly na mě.

"Co?" zkusil jsem to po chvíli.

"Hoseoku," začal Seokjin.

"Vlastně to ani nechci slyšet," přerušil jsem ho a zamířil do pokoje, "jdu spát," dodal jsem ještě, aby mě nikdo nerušil.

"JUNG HOSEOK OKAMŽITĚ SE ZASTAV A VRAŤ SE SEM!" zakřičel na mě Seokjin.

"Hyung!" slyšel jsem Taehyunga varovně říkat.

Nejspíš to ani nebylo myšleno na mě.

Neodpověděl jsem mu a došel jsem do pokoje, kde jsem si zabalil věci.

Mlčky jsem pak kolem nic prošel a z kapsy vytáhl mobil, kde jsem volal do servisu, jestli by mi mohli dát náhradní auto.

Naštěstí dali. 

Seokjin na mě křičel, abych se vrátil a všechno jim vysvětlil, ale opět jsem ho ignoroval. Taxíkem jsem dojel až do servisu, kde mi dali klíče od náhradního auta. 

Nastartoval jsem a zrovna mi volal Taehyung.

Hovor jsem přijal a zapnul ho na reproduktor.

"Hyung," zašeptal.

"Co?" odpověděl jsem s ledovým klidem.

"Seokjin hyung řádí a máme o tebe všichni strach. Prosím, vrať se..." promluvil a trochu mu přeskočil hlas.

"Jsem v pohodě."

"Ne, to nejsi, hyung," odporoval mi, "poznám na tobě kdy seš a kdy ne v pohodě."

Věděl jsem, že má pravdu. 

"Nechci o tom mluvit," zamumlal jsem.

"Bude ti líp a můžeš nám to říct, až budeš připravený," cítil jsem Taehyungův uklidňující úsměv.

"Za chvíli dojedu, okay?" pousmál jsem se.

"Dobře, budeme tě čekat," zahihňal se.

Jen jsem se tiše zasmál a hovor položil. Odložil jsem mobil na palubní desku a na nejbližším kruhovém objezdu se otočil.

Zaparkoval jsem auto před dormem a i s taškou se vrátil dovnitř. Čekalo mě menší překvapení. Všichni seděli u kuchyňského stolu, Gidae se ke mně dovalil a začal mi okusovat tkaničky u bot. 

Bylo už skoro deset hodin večer, ani jsem si neuvědomil, jak ten dnešní den uběhl. V čele stolu bylo jedno volné místo a tam byl hrneček, ze kterého šla pára.

Místnost voněla čokoládou, sušenkami a ... psí konzervou.

Nechal jsem tašku na botníku a došel se posadit na to volné místo.

"Ahoj," zašeptal jsem směrem k nim a sklopil pohled na své ruce, které jsem spojil v klíně.

"Pojďme se jednou zkusit pobavit jako lidi. O našich problémech a tak..." začal Namjoon a upil ze své čokolády.

"Já začnu!" vypískl Jimin a pak se na nás vážně podíval.

"U mě a u Jungkooka straší."

S Taehyungem jsme oba zvedli pohledy a zadívali se na sebe. Vyměnili jsme si vševědoucí pohledy a snažili se zabránit výbuchu smíchu. 

Nikdo si nás naštěstí nevšiml.

"Nemyslel jsem tím, že se budeme bavit o tom, jak paranoidní jsi, Jimine," povzdychl si Seokjin, "spíš jsem myslel tady ty dvě nádhery a ty jejich menstruační nálady," ukázal na nás a já i Taehyung jsme po něm hodili uražený pohled.

A/n: Hello! 

A je tu další díl,yaaay. 

Je to mrtě sračka, naprosto o ničem, ale myslím, že další část už bude o něco "zábavnější", protože se Tae vrátí na seznamku, hehe:D 

Anyway, já doufám, že přežiju a nějak se vyhrabu z týhle nálady, hah. 

BYE!