Sexting || Vhope

#12

Doběhl jsem do parku a rozhlédl se kolem. Mé nitro svazoval nepříjemný strach.

Udělal bych to pro každého člena, že?

Není to divný, že za ním takhle běžím, že?

Není, že?!!

Nasadil jsem si kapuci, i když nikdo nikde nebyl. Ale tak, pro jistotu.

Šel jsem parkem a hledal Taehyunga, který na mě měl čekat na některé z laviček.

Netrvalo dlouho a našel jsem ho, jak sedí na jedné z laviček kousek od jezírka.

Seděl zády ke mně, ale bylo mi jasné, že to je on. Nikdo jiný tady nebyl a navíc, jeho záda poznám vždycky.

Bez jediného slova  jsem si k němu přisedl a podíval se na něj. Tvář měl celou uslzenou.

Nic jsem neříkal, jen jsem se posunul blíž k němu a dal mu ruku kolem ramen.

Ani se na mě nepodíval.

Jednu svou ruku jsem položil na jeho stehna a trochu jsem s ním pohnul a nějakým zázrakem jsem ho dostal na svůj klín.

"Hyung..." dostal ze sebe jen.

"Neboj Tae, jsem tady," usmál jsem se na něj a prsty mu jemně setřel slzy.

Přikývl a obmotal mi ruce kolem krku. Přitulil se ke mně a zabořil hlavu do ohbí mého krku.

"Mám se ptát?" zeptal jsem se a hladil ho po zádech.

Doufal jsem, že se alespoň trochu uklidní. Taehyung byl mazlivý jen před fanoušky a nebo, když na tom byl vážně špatně.

To se stalo, za celé čtyři roky, co se známe, pouze dvakrát.

Taehyung záporně zavrtěl hlavou. Věděl jsem, že až mi to bude chtít říct, tak mi to řekne. Nemělo čemu ho nutit do něčeho, co nechtěl. Taky mě nikdy do ničeho nenutil a byl jsem za to rád.

Seděli jsme takhle dobrých pár minut, než se drobně rozpršelo.

Odtáhl se ode mě a zaklonil hlavu, aby se mohl podívat na šedou oblohu, z které se snášely kapky deště.

Sundal jsem si mikinu a podal mu ji.

"Vždyť ti bude zima," podotkl.

"Tobě už zima je, máš jen tričko, tak nekecej a vezmi si ji," řekl jsem to tím tónem, kterému se neodporuje.

Ten tón hlasu jsem odkoukal od Jina, který tak s námi dost často mluvil.

Taehyung se na mě vděčně usmál, když si teplou mikinu oblékl: "Děkuju."

Úsměv jsem mu opětoval a pocuchal mu vlasy. Měl je trošku mokré a vypadal tak neuvěřitelně roztomile.

"Co se vrátit?" navrhl.

"To záleží na tobě. Je ti lépe?" zeptal jsem se, možná až s přehnanou starostí v hlase.

"Ještě to není ono, ale budu v pohodě," usmál se.

"Co se jít domů převléct a potom zajít na horkou čokoládu? Ta vždycky zlepší náladu," zazubil jsem se.

Taehyung nadšeně přikývl, ale pak se zarazil: "Nebude to vadit ostatním?"

"Zavolám Jinovi," mrknul jsem na něj a on mě objal.

Po krátkém hovoru se svým hyungem bylo všechno domluvené. S Taehyungem jsme zamířili do dormu, kde jsme se rychle převlékli do suchého oblečení a v rychlosti udělali ranní hygienu, na kterou jsme oba dva předtím zapomněli. 

Jo, jsme prasata.

Vzal jsem peněženku a vydali jsme se do nejbližší kavárny. Vybral jsem jeden ze zadních boxů, aby na nás nebylo vidět. 

Neměl jsem moc náladu se začít vybavovat s fanoušky, kteří by nám jistojistě nedali pokoj. Neměli jsme skoro žádné soukromí. 

Objednali jsme si každý horkou čokoládu a k tomu nějaký šlehačkový dortík s banánem a čokoládou.

Taehyung vypadal tak spokojeně, když se cpal.

Vytáhl jsem mobil a vyfotil ho.

"Yah!" zaprskal s plnou pusou šlehačky.

"Na twitter, pro fanoušky," mrkl jsem na něj.

"Ale dej to tam až budeme v bezpečné vzdálenosti. Rád bych přežil," zasmál se a já chápavě přikývl.

Seděli jsme v kavárně snad dvě hodiny a povídali si o kravinách. Bylo to vcelku fajn, ale čas se nám krátil. Museli jsme ještě na zvukové zkoušky, které začínaly za dvacet minut.

Zkontroloval jsem čas a pokýval na Taehyunga. Ten pochopil a zvedl se.

"Hyung!" vypískl s hranou překvapeností.

"Ano?" pozdvihl jsem obočí.

"Zapomněl jsem doma peněženku!"

"Že mě to nepřekvapuje," protočil jsem očima a došel za nás oba zaplatit. 

"Nechceš zajít ještě támhle na cukrovou va-"

"Ne, jdeme nebo to nestihneme," přerušil jsem ho dřív, než začal dělat psí oči.

"Ale..."

A je to tady.

Psí oči.

Semknuté ručky.

A prosí.

Hlavou mi projely velice hříšné myšlenky.

"Ahhhh," povzdychl jsem si a z kapsy vytáhl peněženku.

Vytáhl jsem pár drobných a podal mu je.

"Děkuju!" skočil mi kolem krku a pak běžel ke stánku s vatou.

Alespoň jsem mu zlepšil náladu.

Nad tou myšlenkou jsem se spokojeně usmál a šel za ním.

A/n: Hello? Tohle jste ani v nejmenším nečekali, co?:D Chtěla jsem to stihnout ještě předtím, než půjdu do práce :D A vzhledem k tomu, že mě chuť psát popadla před deseti minutami, docela výkon:D Nevím, jestli tam jsou nějaké chyby nebo ne a teď to určitě nebudu kontrolovat, nebo přijdu pozdě:D Zatím bye bye a mějte hezký den srdíčka moje <3