Sexting || Vhope

#21

  "Něco pro tebe mám," mrkl jsem na něj a ukázal dozadu na zadní sedadla, kde byla položená přepravka i se štěňátkem.  

Taehyung se rychlostí blesku otočil a zakňučel.

"Hobiiiii," padl mi kolem krku a já se tiše zasmál.

"Ví o tom Seokjin?" zeptal se a já záporně zavrtěl hlavou.

"A seš si jistej, že nás s tím nevyhodí?" udělal svoje psí oči a bylo na něm vidět, že se bojí.

"Neboj se, okay? Všechno zařídím," usmál jsem se a natáhl se dozadu pro přepravku, abych mu ji mohl podat.

Taehyung ji otevřel a štěně vytáhl ven. Vypadal tak spokojeně. Z kapsy jsem vytáhl mobil a napsal  Seokjinovi, že Taehyung už bude v pohodě.

"Jinak, mám v kufru ještě mrtě moc jídla, tak si můžeme udělat nějaký filmový večer nebo cokoliv, ale chci, abys to snědl," promluvil jsem po chvíli ticha, kterou přehlušoval jen Taehyung, který si hrál s pejskem.

"Jup. Hyung?"

"Mhmm?"

"Jak mu budeme říkat?" zazubil se na mě.

"Jak bys chtěl?"

"Gidae, jako naděje," pousmál se a jeho tváře nabraly lehce červenou barvu.

"Okie. Vítej doma, Gidae!" podrbal jsem psíka na hlavě a Taehyung se zasmál.

Přepravku jsme nechali v autě a já vzal všechny ty tašky a Taehyung Gidaeho a společně jsme šli do dormu, kde nikdo nebyl.

"Kde jsou?"

"Prej máme volno, tak šli nakupovat," odpověděl Taehyung.

"Proč jsi nešel s nimi?"

"Nechtělo se mi," zněla jednoduchá odpověď.

Došli jsme do pokoje a Taehyung si ihned zalezl do postele. Jídlo jsem položil na menší stolek, který byl v rohu místnosti a pak jsme šli vybrat místo, kde bude Gidae mít pelíšek.

"Tady?" ukázal jsem na místo za Taeho postelí.

On nadšeně přikývl. Položil jsem tam pelíšek a pak tam dal nějaké hračky, co jsem koupil.

(a/n: Kájuš, nic uchylného omg!!!:D)

Sám jsem zalehl do postele a zadíval se na strop. Z vedlejší postele se ozývaly veselé skřeky a vcelku hlasitý smích.

"Na stolku u toho jídla je někde očkovací průkaz a pak ty papíry, co jsem tam podepisoval," vzpomněl jsem si a Taehyung přikývl na souhlas.

Nějak mě popadla únava a musel jsem usnout.

- - -

Probudil mě hlasitý smích a Taehyungovo pištění. 

To mu Gidae oblizoval celý obličej, zatímco spolu leželi na posteli.

Zamžoural jsem směrem k nim a potom se zvedl na nohy. Konečně jsem si sundal bundu a hodil ji do skříně na ramínko. 

"Jdu nějak oznámit Seokjinovi, že máme psa," kývl jsem na Taehyunga a on se na mě podíval.

"Děkuju, hyung!" sladce se zazubil a já opět jen přikývl. 

Zavřel jsem za sebou dveře a zamířil do obýváku. Ostatní museli před chvílí dorazit, protože ještě všude byly tašky plné věcí a Seokjin si teprve sundával bundu.

"To je Taehyung?" pozdvihl obočí, když k nám dolehl zvuk Taehyungova hlasitého smíchu.

"Ne, mám rozdvojenou osobnost a moje druhý já se tam tlemí, jak kdyby bylo na drogách," odpověděl jsem sarkasticky a Seokjin jen protočil očima.

"Jak si to dokázal?" zeptal se a raději to, co jsem před chvílí řekl, ignoroval.

"Dal jsem mu něco, co už dlouho potřeboval..." pokrčil jsem jednoduše rameny.

Jimin, který něco hledal v ledničce se začal dusit mlékem a Seokjin na mě vyvalil oči.

"COŽE JSI MU DAL?!" vykřikl.

"Psa?" nechápavě jsem se na ně podíval.

"DĚLÁŠ SI ZE MĚ PRDEL?!" zavřeštěl Jimin a potom po něm nebylo ani vidu, ani slechu.

Ano, dal přímo ukázkový sprint do mého a Taehyungova pokoje. No, během chvíle tam byli úplně všichni.

Jen tak nenápadně jsem si vzal jablko, které bylo v jedné z tašek, na chodbě sebral něčí mikinu - asi Jiminovu, který ji ukradl Yoongimu, a zamířil ven.

Neměl jsem tušení, kam bych měl jít. V kapse u kalhot jsem našel peněženku a klíče od auta. Nastartoval jsem a jel někam do neznáma. 

Jel jsem tam, kde se mi to líbilo. 

Po krátké době jsem byl venku z města a jel jsem kolem nějakých polí. Prsty jsem si jemně bubnoval do volantu v rytmu té smutné písničky, která mi zrovna hrála a já se začal cítit tak... divně.

Tedy, ne, že bych se tak necítil ještě předtím, než-li jsem vyjel. Spíš se to ještě zhoršilo.

Začal mi zvonit mobil. Zajel jsem na nějakou polní cestu a mobil vyhrabal z kapsy.

"Hmm?"

"Hyung? Kde jsi?" 

Byl to Taehyung.

"Pryč."

"Proč?"

"Nevím. Dorazím, tak neblázněte, ok?" zamručel jsem.

"Posloucháš Lullaby?!" vykřikl najednou.

"A co?"

"Hyung! Nesmíš poslouchat smutný písničky!" 

"Můžu si dělat, co chci. Pokud si dobře pamatuji, jsem plnoletý. Čau."

A s tím jsem hovor položil, mobil jsem hodil na sedadlo spolujezdce a z úst mi unikl hlasitý povzdech.

Znovu jsem se rozjel a dost možná jsem porušil veškeré předpisy, které platily. Neřešil jsem to. Silnice přede mnou byla rovná, jen zatáčka, která byla vzdálená několik kilometrů a byla dost velká na to, aby se dala dobře projet.

Taehyung mi zkoušel volat ještě dvakrát. Pak jsem telefon otočil displejem dolů a vypnul zvonění. 

A/n: Hello guys! 

Chtěla jsem to nechat jako happy duppy crazy povídku, okay? 

Opravdu jsem chtěla. Opravdu jsem nechtěla porušit to, že Taehyung je happy little shit, jenže... ono to samo... nějak. 

Okej, přišla depka. I dont even know why, okay? Jsem v tom nevinně. 

Okay, tak vím, proč, ale je to u prdele. A ne, škola to opravdu není. Už jsem se smířila s tím, že mám třikrát týdně devět hodin a pak jednou osm a jednou jen šest. 

Ahh. Jinak, v mediích ta písnička, co poslouchal Hoseokiee a co poslouchám dneska celý den já :) 

BYE! 

P.S: Myslíte si, že se Hobimu něco stane, když jezdí jako prase? o,o