Sexting || Vhope

#8

Ráno jsem otevřel oči. Vcelku mě bolela hlava a jakmile jsem se pohnul, mou zadnicí projela příšerná bolest.

Tiše jsem zaskuhral a přetočil se na bok, aby se mi leželo pohodlněji.

Dech se mi zadrhl v plicích a srdce přestalo bušit, když jsem uviděl Taehyunga, který si v klidu pochrupoval vedle mě.

Okamžitě mi došlo, co se včera stalo a oblečení, které bylo poházené po pokoji moje myšlenky jen utvrzovalo.

Nehledě na nepříjemnou bolest jsem se zvedl z postele a Taehyunga opatrně přeskočil. Natáhl jsem na sebe nějaké oblečení a šel (tedy pokud se tomu dalo říkat chůze) do kuchyně.

Ostatní tu ještě nebyli. Rychle jsem si vzal nějaké pečivo a k tomu sýr. Do konvice jsem si dal uvařit vodu na kávu.

Jestli s tímhle dokážu natočit video a zároveň trénovat, tak budu fakt borec a budu chtít nějaký ten respekt, který jsem během včerejší noci nejspíš ztratil. Alespoň tedy v Taehyungově případu.

Rychle jsem do sebe kopnul horkou kávu a snědl pečivo.

"Proč si nesedneš, hyung?" zeptal se mě Jimin, který se posadil ke stolu a unaveně si protřel oči.

Vlasy měl rozcuchané a oči celé zarudlé.

"Nechce se mi, nějak mě bolí zadek, jsem asi přesezený," zalhal jsem, "spal jsi vůbec?" napadlo mě, když jsem si ho pořádně prohlédl.

"Ani ne, hráli jsme hry s Kookem a celkově jsem se pořád budil," odpověděl.

"Uvařím ti kafe," rozhodl jsem nakonec a udělal mu kávu s cukrem, aby měl nějakou tu energii.

"Děkuju."

"Pak se ještě stavíme v obchodě pro nějaký hroznový cukr, všichni tu energii budeme potřebovat," pousmál jsem se a potom jsem ho nechal v kuchyni samotného.

Potichu, tak, abych nikoho nevzbudil, jsem došel do pokoje. Taehyung ještě spal. Vzal jsem si ručník a odešel do koupelny.

Dal jsem si jen rychlou sprchu, protože na nic víc nebyl čas. Bylo nás sedm a všichni jsme se museli v té sprše vystřídat.

Potom jsem, zabalený do ručníku, zamířil do pokoje. Taehyung ještě pořád ležel v mé posteli a nevypadal, že by se nějak pohnul.

Udělal jsem chybu. Neměl jsem ho nechat. Cítil jsem se, jako kdybych podváděl Taeho. Toho kluka z chatu. Sice jsme se nikdy v životě neviděli a dost možná ani neuvidíme, ale i tak. Měl jsem z toho hrozný pocit. Rychle jsem na sebe natáhl nějaké kusy oblečení a vyhrabal svůj mobil zpod polštáře.

- Moc se ti omlouvám. Neptej se proč. Prostě se ti musím omluvit... Promiň.

Věděl jsem, že se bude ptát, ale dál jsem měl v plánu mu odpovědět až večer, protože přes den na to určitě nebude čas a navíc, on také pracuje.

Mobil jsem odložil na stolek a koutkem oka pohlédl na hodiny. Bylo sedm hodin ráno.

Rozhodl jsem se, že nechám Taehyunga ještě spát a ve volném čase jsem poklidil v pokoji. Přeskládal oblečení ve skříni, které tam bylo jen tak hozené, udělal úhledné kupičky a některé věci pověsil na ramínka.

Těch věcí moc nebylo, takže jsem měl během půl hodiny hotovo. Na natáčení jsme měli být v devět hodin a cesta netrvala nijak zvlášť dlouho, takže jsem mladšího nechal ještě chvíli spát a lehl jsem si na jeho postel se sluchátky v uších.

O patnáct minut později jsem se rozhodl, že ho už vzbudím, aby měl nějaký ten čas se připravit.

"Taehyungieee, vstávej," zaklepal jsem s ním.

Jen něco zavrčel a dál pokračoval ve spánku.

"No tááák!" začal jsem s ním zběsile klepat, dokud nezačal pištět.

Rychle jsem od něj odskočil, jak jsem se lekl jeho vysokého hlasu.

"Oh bože," dostal ze sebe přiškrceně, když si uvědomil, že na sobě nic nemá.

"Jooo..." nervózně jsem se podrbal na zátylku a skousl si spodní ret.

"Jooo..." dostal ze sebe Taehyung a rukou si projel vlasy.

"Tak..." začal jsem, ale nevěděl jsem, jak bych měl pokračovat.

Copak mu mám říct něco jako 'Hele kamaráde, včera jsme se spolu vyspali v pohodě, nebudeme to řešit, okay? A někdy, až se jednomu z nás bude chtít, tak si to můžeme zopakovat, co?'

Co to kurva kecám?!

"Omlouvám se za ten včerejšek..." zamumlal Taehyung a jeho tváře zrudly.

"V-v pohodě, nakonec to bylo vcelku fajn a pak... Pak se i líp spalo."

Super Hoseoku. Vážně super. Většího kreténa jsem snad ještě nikdy neviděl.

Schoval jsem si obličej do dlaní. Bylo to tak trapný.

"Jo," potichu se zasmál, "už to chtělo si trochu za to..." pokračoval se smíchem.

"J-jo," pokýval jsem hlavou na souhlas.

"Co to neřešit?" usmál se já mě.

"To by bylo fajn," úsměv jsem mu oplatil.

Pravdou ale bylo, že jsem na to musel neustále myslet.

A/n: hello!

Tak jsem to přeci jen stihla.

Co na ten díl říkáte?

Mě přijde vcelku o ničem, ale je tam trošku skrytý význam. Nebo spíš vodítko, abych věděla jak dál pokračovat?:D

A od zítřka nastupuji do práce, kterou mám na celý červenec, srpen. Docela makačka, ale ty lidi tam jsou úplně úžasní, co vám budu povídat. Přijali mě hned mezi sebe a můj šéf mě nutí, abych mu tykala xD

Dneska jsem s ním mluvila a při loučení jen jako: "Ahoj!"
A pak brutus výtlem:D

Celkově. Momentálně mám depku. Táta je zase v nemocnici a já už nevím, co dělat.

Jinak, jak vám dopadlo vysvědčení? Já mám jednu čtyřku, čtyři trojky a zbytek dvojky a jedničky:D

Celkem mě to sere, protože jsem to mohla vylepšit. Ale zase... Na prvák docela dobrý. Když jsem viděla vysvědčení těch ostatních... :D

Ale pozor, jeden můj spolužák měl samé jedničky! Jako jediný žák na celé škole! :o gratulace :3

No nic, musím jít. Ráno letím ještě k doktorce a pak už makat :x snad se bude díl líbit!:3