Wanted

I Can't Resist

Fanart od glambertmax :*

Fíha nevěřím, že jsem to ještě stihla. Na školní výlet odjíždím až odpoledne, takže se mi tenhle díl podařilo dokončit za pět minut dvanáct. (No dobře, je cca za pět minut 11, ale hodina sem, hodina tam :D ) . Kdy vyjde další díl, to netuším, ale určitě to bude pozdě. Ještě musím něco dopakovat, tak si tenhle díl užijte a přejte mi, ať se neutopím v Mácháči. :D Adios ✌

3. května, u Mr. Lucky's

TJR

Od té noci v motelu uplynul déle než měsíc. Stejně dlouhou dobu jsem ho neviděl. Samozřejmě že jsem se občas něco doslechl, ale to se týkalo jen byznysu. Na tom nebylo nic neobvyklého, nikdy jsme spolu normálně nekokunikovali, ale já měl pořád pocit, jako bych od něj něco čekal. Byla to blbost, to, co se mezi námi stalo byla prostě spontánní akce. Prostě mu šlo jen o to si užít. Co bych měl od něj očekávat? I když to bylo naprosto iracionální, ten zážitek byl tak silný, že jsem se cítil tak nějak odkopnutý. Braly to takhle všechny ty holky, kterým jsem slíbil, že zavolám a nikdy jsem to neudělal? Asi bych měl mít pořádné výčitky svědomí. Na druhou stranu jsem nechápal, proč mě nezastřelil. Už jsem s tím počítal, šel jsem do toho s tím, že ten večer nejspíš nepřežiju. Nic mu nebránilo, ale on místo toho jen rozkřápnul lampu a zmizel. Jak si toho vůbec představuje, obrátit mi život naruby a pak se beze slova vypařit? Do háje, za chvíli budu celé dny trávit zíráním na jeho fotky a truchlivým vzdycháním. Teda kdybych nějaké měl... Ale mohl bych si nějakou jeho fotku pořídit místo terče na šipky. To by mohlo projít, stejně bych po něm často nejradši něco hodil. A pak se s ním znovu vyspal. Co to zase plácám, bože já jsem vážně zoufalec!

Před ostatními se mi naštěstí podařilo naše dostaveníčko utajit. Nikdo se ani moc neptal, kde jsem byl celou noc, protože jsem často někde přespával. Jenom jsem se děsil chvíle, kdy ho budeme plánovat zabít. Věděl jsem, že sám to prostě nedokážu, což byl další bod na seznamu věcí, které se nikdo nesmí dozvědět. Budu se tomu muset nějak vyhnout a poslat to udělat někoho jiného. Naštěstí se ten plán zatím odložil, až bude příhodnější doba. Co se nám podařilo zjistit od našich podplacených policistů, tak Collins se zatím se svým pátráním moc daleko nedostal. Každopádně začíná tušit, odkud vítr vane. Jenže protože Panteři i Vlci věci řeší podobně, myslí si zatím, že je tady jenom jedna velká mafie, kterou vedu buď já nebo Adam. Kdyby Lambert náhle zmizel ze světa, mohl bych už rovnou chodit po ulici s transparentem "Zatkněte mě". Takže tahle akce je momentálně mimo hru.

Ale pokud se panu Adamovi Lamberovi povedlo mi v nějakém směru zničit život, tak to byl ten sexuální. Tomu prevítovi stačila jediná noc, aby mě připravil o téměř všechno potěšení, které jsem ze sexu dosud měl. Prostě jsem si to už nedokázal užít tak jako předtím, než jsem poznal, že existuje něco lepšího. Stala z toho pro mě otravná povinnost, aby se ostatní nezačali zajímat, co se se mnou děje. Asi těžko bych jim vysvětloval, že místo nějaké holky s velkýma kozama bych u sebe v posteli 100x radši viděl šéfa Vlků, který je obdařený zase na jiných místech. Pokaždé jsem se před tím musel buď setnout jako Dán, nebo si při představovat, že to místo té holky dělám s ním, abych z celého aktu vůbec něco měl. Už jsem chápal, proč jsem všechny své partnerky brzo opustil. Přestože jsem si to dřív myslel, doopravdy mě nikdy nepřitahovaly, natož abych k nim něco cítil. Tím nechci říct, že bych se nadobro pomátl a snad se do toho prevíta zabouchnul. To by byla jednoduše konečná. Prostě je to s ním jiné. Je to vlastně jediný člověk, s kterým si můžu dovolit být sám sebou.

Zjistil jsem, že už nějakou dobu vůbec nevnímám, o čem se ostatní kluci baví. Nebyl jsem ani moc pod parou, moje myšlenky prostě neustále sklouzávaly jiným směrem. Předstíral jsem, že si musím jít provětrat hlavu, a zamířil jsem k zadnímu vchodu. Jednak to udělalo moji cestu ještě delší a z praktického hlediska to byla jednoduše nenápadnější cesta. Chtěl jsem být sám, nepotřeboval jsem se po cestě zaseknout v konverzaci s hromadou známých. K zadnímu vchodu se jde vlastně jen opuštěnými chodbami kolem místností pro personál. A taky tam máme místnosti, kam se mohou návštěvníci uchýlit, když se jim zalíbí některá ze zde pracujících lehkých děv. Tohle musí co nejdříve skončit. Prostě si ho musím dostat z hlavy. Opravdu jsem se bál chvíle, kdy se znovu potkáme. Pokaždé si přesně naplánuji, jak se v jeho přítomnosti budu chovat, ale když na to opravdu přijde, všechny plány se mi najednou vypaří z hlavy jako pára nad hrncem. Ale příště se prostě musím udržet. Musím mu dát jasně, v klidu najevo, že to, co se mezi námi stalo, se už nemůže opakovat, vzhledem k tomu, že v podstatě stojíme proti sobě. Nesmím se nechat rozhodit, ani tím, že on... panebože on stojí přímo přede mnou!