Wanted

Polibek na rozloučenou

30. července, Grey House

TJR

S ručníkem obmotaným kolem pasu jsem vylezl ze sprchy a začal se oblékat, zatímco Adam prováděl poslední úpravy svého vzhledu před zrcadlem. Radši jsme se šli umýt postupně. Po rodeu v posteli jsme toho měli oba dost, a kdybychom šli spolu, určitě bychom se znovu neudrželi a nějaké mytí by šlo do háje.
"Úplně jsem zapomněl, jak po tom bolí zadek." postěžoval si naoko ublíženým tónem Adam.
"No ty mi máš vážně co vyčítat, s tím svým..." protočil jsem oči a pak jsem mu pohledem sjel do určitých partií.
"Ještě mi řekni, že si stěžuješ." mrkl na mě.
"To jsem nikdy netvrdil." pousmál jsem se, zatímco jsem si zapínal poslední knoflík od košile. Adam stále zacláněl před zrcadlem a už asi půl hodiny si dělal vlasy. Ten chlap se mi snad jenom zdá. Takhle dlouho to snad netrvá ani Elvíře a to mívá taky své chvíle. Proč se s tím tak dělá, když si na hlavu nakonec stejně nasadí klobouk?!
"Hodláš tu překážet celý den, nebo mě taky pustíš k mému vlastnímu zrcadlu?" V podstatě bylo Elvíry, ale to jsem radši zamlčel.
"Vydrž ještě minutku." odpověděl nepřítomně. Tomu tak budu věřit.

Nevěděl jsem, co mě to popadlo, byl jsem prostě v nějaké hravé náladě. Když jsem si byl jistý, že mě absolutně nevnímá, tiše jsem se k němu zezadu připlížil a ten jeho úžasný účes mu rozcuchal.
"Nech toho! Jestli mě nepřestaneš sahat na vlasy, tak přísahám, že tě vážně zastřelím!" hlasitě protestoval, ale zároveň se smál a pokoušel se mě ze sebe setřást. Než se mu to povedlo, skončil s pořádným vrabčím hnízdem na hlavě. Když jsem pyšně sledoval své dílo, všiml jsem si, že Adamovy vlasy měly u kořínků jinou barvu. Byly zrzavé.
"Ty se barvíš?!" vykulil jsem překvapeně oči
"Ne!" zapíral Adam a ihned se snažil dát vlasy do takového stavu, aby to nebylo vidět.
"Adame?" dal jsem mu najevo, že ve výslechu hodlám pokračovat.
"No tak dobře, barvím. Ale nikomu to neříkej!" přiznal neochotně.
"Jako bych o nás dvou někomu něco vykládal." zasmál jsem se.
"Páni, vůbec si tě jako zrzka neumím představit." zamyšleně jsem si ho prohlížel.
"To je dobře, vypadal jsem naprosto nemožně. Radši se o to ani nesnaž, nebo o mě ještě nakonec ztratíš zájem." varoval mě v legraci, ale cítil jsem v tom i příměs určité nejistoty. Že by Adam ve skutečnosti nebyl takový suverén, jak se snaží prezentovat, a měl i své slabé místo? Rozhodně se tím přede mnou nijak neshodil naopak ta jeho přehnaná sebedůvěra mi občas dokázala pěkně lézt na nervy. A líbil by se mi i jako zrzek. Náhodou by vypadal docela roztomile. Hnědé vlasy mu sice přidávají sexappeal, ale nic nemění na jeho kouzlu osobnosti. Chtěl bych s ním být, i kdyby byl třeba plešatý.
"Země volá Tommyho, jsi tam?" vytrhl mě z přemýšlení Adamův hlas. Ani jsem si nevšiml, že jsem tak zasnil. Sakra, jak jsem to na něj myslel?! Vždyť mezi námi je to právě jenom o tělesné přitažlivosti... nebo ne? Ale i při takové nevinné zábavě mi s ním bylo tak dobře. Měl jsem takový zvláštní pocit, jako bych k němu snad něco... cítil? Ta myšlenka mě vyděsila.

"Promiň, říkal jsi něco?" vyhrkl jsem rozhozeně.
"Přestaň na mě zírat, jako bys mě viděl poprvé v životě. Poradíš mi, jak se odsud dostanu? Z cesty dovnitř si toho z tobě dobře známých důvodů moc nepamatuju." rýpnul si. Ten starý známý Adam je už zase zpátky.
"Jasně, zavolám Tonyho, odveze tě domů, nebo kam chceš." odpověděl jsem. Ten pocit ne a ne zmizet.
"Ať mě radši vyhodí o blok dál, někdo by ho mohl vidět." napadlo ho.
"Dobře, řeknu mu to. Kdyžtak se s ním pak domluv." přitakal jsem a šel jsem to vyřídit k domácímu telefonu v ložnici.
"Ale máte to tady hezké." zkonstatoval uznale Adam, který přišel za mnou.
"Chybí ti kravata." všiml jsem si, když jsem vytáčel číslo.
"No jo, nechal jsem ji v koupelně." plácl se do čela a šel se pro ni vrátit. Já mezitím rychle vyřídil telefonát s Tonym. Do deseti minut bude připravený čekat v garáži. Nechtěl jsem, aby Adam odešel. Měli jsme na sebe pokaždé tak málo času. Ale to už by ho začali Vlci postrádat. I kdyby tu se mnou mohl a chtěl zůstat, musel jsem za chvíli vyrazit na valnou radu Panterů.