Wanted

Žárlivost 1/2

Tohle měla být původně jen jedna kapitola, ale vychází mi tak dlouhá, že jsem se jí rozhodla rozdělit. Enjoy ☺

Pro připomenutí z minulého dílu:

SVATBA SNŮ

Bohatý byznysmen Tommy Joe Ratliff a dědička Elvíra Edgewicková oficiálně potvrdili své zasnoubení. Ratliff koupil své nastávající snubní prsten s pětikarátovým diamantem a nechal se slyšet: "Svou budoucí ženu opravdu vroucně miluji, jsem si jistý, že spolu budeme šťastní."

Článek ještě nějak pokračoval, ale to už vám nepovím, protože jsem novinami vztekle mrskl o zem. Jak mi to mohl udělat? Po tom všem, jsem si myslel... Náš "vztah" vlastně žádným vztahem nebyl, ale i tak jsem prostě nepočítal s tím, že by to mělo skončit. Myslel jsem si, že to považoval za něco víc než jen krátkou aférku. Spát s ním bylo to nejlepší, co jsem kdy v posteli zažil. Líbil se mi ten pocit, že jsem byl jeho první a taky jediný chlap. No, tím asi zůstanu i nadále, jenže co z toho, když si milý pan Rattlif právě pořídil roztomilou ženušku. Prý Jsem si jistý, že spolu budeme šťastní. Sračky, sračky, sračky! Nemohl jsem se na ten článek už ani podívat. Zvedl jsem noviny ze země, vytrhl jsem tu stránku s tím pitomým přeslazeným rozhovorem a rozcupoval ji na kousíčky. Se zbytkem novin jsem znovu vší silou hodil přes celou místnost. Trefil jsem zdobený křišťálový lustr za 30 000$, který se začal povážlivě kývat. Ale to mě v té chvíli vůbec nevrušovalo. Dokonce mě mrzelo, že nespadl. Zuřil jsem a měl jsem chuť roztřískat všechno kolem sebe.

Naštěstí jsem ještě pociťoval poslední zbytky zdravého rozumu, takže jsem nic takového neudělal. Ale zároveň mi bránily v tom se uklidnit, tak jsem se rozhodl rozum dočasně umlčet. Sáhl jsem do šuplíku, kde ležela plechovka od čaje, nyní plná kokainu. Jasně že jsem věděl, jaké je to svinstvo, v poslední době jsem se svojí spotřebu dokonce snažil docela omezovat, ale v ten moment mi bylo všechno jedno. Před očima jsem měl tak rudo, až jsem bál, že snad někoho zabiju. Kromě toho, že jsem o Tommyho nejspíš definitivně přišel a dozvěděl jsem se to přes noviny, mě vytáčel hlavně fakt, že to byl on, kdo odkopnul mě. Vždycky jsem to býval já, kdo měl ve vztazích navrch! S takovým odmítnutím jsem se jednoduše neuměl vyrovnat. Smotal jsem do ruličky stodolarovku a šnupnul si jednu lajnu. Nechodili jsme spolu, ale přesto jsem si na něj pomyslně vytvořil něco jako vlastnické právo. A teď mi ho má jako vzít nějaká zbohatlická děvka? Vůbec jsem nechápal, proč to Tommy dělal. Už od prvního momentu jsem na něm poznal, že na holky není. Sám si mi občas stěžoval, že ho s nimi spát nebaví. To si to jako rozmyslel?! To je ta Edgewicková nějaká výjimka? Je snad lepší než já? No bezva, droga začala konečně zabírat, akorát jsem se ze stádia zuření dostal k fňukání. Jako kdybych snad měl zlomené srdce. Pche, taková blbost! Přidal jsem ještě jednu lajnu a za chvíli mi už bylo všechno jedno...
-----------------------------------------------------------

"Ty teda vypadáš, vždyť není ani poledne!" uslyšel jsem nadávat Neila. Měli jsme spolu jít na oběd... asi. Ale co. Mohla to být tak půlhodina ale klidně déle, co jsem ležel na zádech na gauči a zíral na strop, ozářený třpytem křišťálů z toho lustru, který jsem předtím málem shodil. A hodlal jsem v tom pokračovat i nadále.
"Nech mě, já nikam nejdu." zamumlal jsem a doufal, že mě nechá na pokoji.
"S tím už ani nepočítám, v tomhle stavu bys stejně neudělal ani tři kroky." pronesl můj bratr rýpavě. A to mě naštvalo, protože jsem to bral jako strašné podceňování.
"Tak počkej, já ti to ukážu! JÁ jsem totiž úplně v pořádku!" prohlásil jsem hrdě a začal se zvedat. Nešlo to tak úplně podle mých představ, ale nakonec se mi podařilo nemotorně se dostat alespoň do sedu.
"To vidím." Narozdíl ode mě muselo být Neilovi jasné, že tahle akce nemůže dopadnout dobře, ale nechal mě se v tom plácat dál. Jako každý mladší sourozenec si umí užívat pohled na to, jak se jeho starší bratr naprosto znemožňuje.
"Nech si toho, od teď to už bude hračka." namítl jsem, protože jsem přece měl celou situaci zcela pod kontrolou. Tak pod kontrolou, že jsem se s mohutnou pomocí opěradla dokázal postavit na nohy. A to jsem neměl dělat. Náhle se mi začalo zdát, že se celý pokoj točí a strop mi padá na hlavu. Bylo to vážně dost děsivé, chvíli jsem ani nerozeznal, kde je nahoře a kde dole, takže nebylo divu, že jsem se téměř okamžitě spadl na zem, jak zralá hruška.
"Brácha, ty jsi úplně zbledl, nechceš pomoct do koupelny a pustit na sebe studenou vodu?" navrhl, když mi konečně došlo, že jsem to asi přehnal.
"Tak jo." přitakal jsem bez dalších diskuzí.
-----------------------------------------------------------