Wanted

Bang Bang

NENÁVIDÍM WATTPAD! Odmítá mi zveřejňovat kapitoly. Takže jestli tohle čtete, tak se mi to asi konečně podařilo.

19. října, silnice

TJR

Plynuly měsíce a pár věcí se změnilo. S Adamem jsme se stále scházeli, ale už jen v neosobním prostředí hotelových pokojů a tak podobně. Ne že by mě sex s ním netěšil, jen bych ho občas všema deseti vyměnil za jedinou láskyplnou něžnost. Od té noci po mé svatbě jsme těmito gesty dost šetřili. Adam nějak tušil, že o jeho citech vím, a jakoby se mi vehementně snažil dokázat opak. Já se naopak snažil, aby se o těch mých nikdy nedozvěděl, tak jsem činil to samé. Bolelo nás to oba, ale jinak to být nemohlo a my to dobře věděli. Nevím jak on, ale já si už párkrát pohrával s myšlenkou, jestli by nebylo lepší zmizet z jeho života, než se takhle trápit. Odjet bez rozloučení někam hodně daleko. Kdyby to šlo, snad bych to dokonce udělal, jenže jsem byl tu měl závazky ke svému postu v mafii, o který jsem už vůbec nestál. A i kdybych mu dokázal z očí do očí dát košem (o tom jsem silně pochyboval), dále ho potom potkávat bych rozhodně nezvládl.

Pozitivnější novina byla ta, že mezi Pantery a Vlky nakonec nevznikla přímo otevřená válka. Taky jsme s Adamem dělali vše pro to, aby se naši lidé navzájem vyhnuli. Spolupráce sice skončila, ale my se spolu pokaždé nějak dohodli, abychom si moc nekonkurovali, a předávali si nejnovější informace. Paradoxem bylo, že jsme mezi sebou byli o těhle záležitostech mnohem upřímější, než když jsme oficiálně spolupracovali. Ostatním určitě muselo být divné, jak 'náhodou' všechno vychází, ale fungovalo to a nikdo se v tom radši neodvažoval šťourat. Kromě jedné velmi otravné osoby. Tentokrát nemyslím Frankieho, který se nějak podezřele sklidnil. Ale nedělal jsem si klamné iluze to jen asi vymýšlí co nejefektivnější způsob, jak mi vrazit kudlu do zad.

Ten o koho se tu jedná je Collins a ta jeho podělaná F.B.I. Naštěstí i přes jejich usilovnou snahu komplikovat mi život se jim zatím moc velkých úspěchů dosáhnout nepodařilo. Ano, pár lidí zatkli, dokonce i od nás, ale šlo jen o malé ryby nebo idioty, kteří si neumí s někým nenápadně vyřídit účty. Nechat zmizet mrtvolu přece není tak těžké. Mě osobně se takové záležitosti netýkaly. Jako šéf si přece nebudu špinit ruce, na to mám lidi. Collins po mě sice evidentně šel, dokonce si mě i pozval na stanici a ptal se mě na všemožné stupidní dotazy, ale byl bych fakt blbec, abych se mu prozradil, když proti mě vůbec nic nemá. Seděl jsem proti němu za stolem, s výrazem svatouška odříkával svou již předem naučenou roli a strašně se divil, proč policie zdržuje slušné lidi od práce. Musel jsem ho tím docela srát, ale skoro to nedával najevo, jen při odchodu s výhružným podtextem utrousil nějaké lidové moudro stylu Na každého jednou dojde. To bylo asi tak všechno, co mi v ten moment mohl udělat. Přísaha o mlčení je nejvyšším zákonem mafie, jehož porušení se trestá okamžitou smrtí, takže z těch, které se mu podařilo zmáčknout, nedostal proti ostatním ani ň.

***

Brázdil jsem silnici za volantem Adamova nového a tentokrát plně funkčního Jaguaru. Bylo to vážně úžasné auto, až jsem mu ho trochu záviděl, ale přece si nebudu kupovat stejné. Stačí mi, když mě občas nechá se projet. Shodou okolností jsme jeli k Flamingu- tomu motelu, kam mě Adam zatáhl poprvé. Nebyl v tom nejaky vyšší význam, měli jsme to tam vyzkoušené a personál byl diskrétní. Za pokoj se tam platilo předem, to udělal pokaždé jeden z nás, a po provedení transakce se už nikdo nestaral o to, kolik lidí vejde dovnitř nebo co tam budou dělat. Stačilo pokoj do dané ranní hodiny opustit, což jsme udělali tak jako tak, a nemuseli jsme už vůbec nikoho potkat.