Wanted

Forever Yours

"Adam se udal. Přiznal se, že toho policistu zastřelil on. To proto tě pustili."

"To by přece neudělal! Řekni mi, že ne..." z obličeje se mi ztratila veškerá barva. Prosím, ať to není pravda! Třeba je to jen noční můra. Každou chvíli se určitě probudím v cele na té šílené pryčně.
"Kdybych věděla, co chce udělat, tak bych mu v tom zabránila přísahám! Už včera mi přišel nějaký divný, ale myslela jsem si, že ho to s tebou prostě jen sebralo." jemně mi stiskla ruku.
"Ty jsi ho viděla?" otočil jsem se na ni.
"Stavil se u nás. Jenom na pár minut, ani nešel dovnitř. Přinesl ti tohle, až se vrátíš." podala mi zalepenou obálku s dopisem. Převzal jsem si ji, ale zatím neotevřel. Odkládal jsem čtení toho dopisu, protože jsem se bál toho, co je tam napsáno.

Ani doma jsem se k tomu neměl. Zavřel jsem se v pokoji, rozvalil se na gauči, zíral do zdi a snažil se na nic nemyslet. Jako by problémy dokázaly zmizet, když si je člověk nepřipouští. Neustále mi v hlavě strašil obrázek čistě bílé obálky ležící na dosah ruky na konferenčním stolku. Nechtěl jsem vědět, co je uvnitř, protože takhle jsem stále mohl předstírat, že se nic z toho, co mi Elvíra řekla, ve skutečnosti nestalo... ale vždyť tomu už ani já sám nevěřím! Zhluboka jsem se nadechl, sáhl po obálce. Když jsem vytahoval dopisní papír, strašně se mi třásly ruce. K tomu, abych se rozbrečel, bohatě stačilo vidět první dvě slova napsaná jeho písmem.

Drahý Tommy,

nechci, aby sis o mě dělal starosti nebo měl výčitky svědomí. Nějak to se mnou už dopadne, na tom nezáleží. Bylo to rozhodnutí, ty nebo já, a jak vidíš, zvolil jsem si první možnost. Možná si říkáš, že jsem blázen, přesto toho nelituji a přísahám, že ani nikdy nebudu.

Tommy, snad mi odpustíš, že jsem takový zbabělec, co ti to nebyl schopný říct z očí do očí. Miluji tě. Uvědomuji si to teprve teď, ale musel jsem to tak cítit už o tu naši úplně první noc. Ve Flamingu, pamatuješ? Když bylo po všem, chtěl jsem tě zastřelit, jenže jsem to prostě nedokázal... Občas přemýšlím o tom, jaké by to bylo, kdybychom oba byli někdo jiný. Do našeho světa láska prostě nepatří, takže musím z kola ven. Ale víš co? Mě to za ty nádherné chvíle s tebou stojí. Nevyměnil bych je za nic na světě.

Prosím, dej na sebe i Elvíru pozor. Sama si neporadí, musíš se o ni postarat. Collins má na tebe pořád spadeno, a ani ti nemusím říkat, že není jediný. Měli byste co nejrychleji zmizet co nejdále z Chicaga. A někoho si tam najdi. Ať se k tobě kouká chovat lépe než jsem se choval já. Ať s tebou tráví všechen svůj čas, nosí ti kytky, večer s tebou usíná v objetí a každé ráno ti říká, jak tě miluje... prostě všechny ty věci, které jsem měl dělat já, dokud jsem měl příležitost. Jsi poklad a taky si takové zacházení zasloužíš. Už teď mu závidím. Nemá smysl, aby jsi se kvůli mě nějak trápil. Nevím, jestli si ke mně také někdy něco cítil, ale asi jsem už uzavřená kapitola.

Jediné o co bych tě chtěl požádat je, abys na mě nezapomněl, stejně jako já budu myslet na tebe.

Navždy tvůj, Adam.

Dopis mi vypadl z rukou. Zlomené srdce skutečně bolí, není to jen pověra. Zahodil celý svůj život jen kvůli mě! Jako bych si to snad zasloužil! Kéž bych mu to býval v tom autě řekl. Změnilo by se tím něco? Spíše ne, tak rychle bychom neodjeli a Collins by mě akorát zatknul jinde a jindy. Byla to poslední šance, jak mu říct, co k němu cítím a já ji propásl. Vyjádřením svých citů, bych asi ničemu nezabránil, ale stejně to bylo důležité. Alespoň by to věděl. Že si našich společných okamžiků cením úplně stejně jako on, že na něj nikdy nezapomenu, že ho budu navždycky milovat...