Wanted

Dohoda

9. března, Grey House

TJR

Byl pátek večer a Elvíra pořádala večírek na počest svých čtyřiadvacátých narozenin, kde jsem nemohl chybět. Ale upřímně, velmi dlouho jsem váhal, zda se z té oslavy nějak nevymluvit. Hrozilo totiž dost vážné nebezpečí, že tam narazím na Lamberta, a to bych opravdu nerad. Na druhou stranu mi před lidmi nemůže nic udělat a tím udělat myslím všechny významy toho slova. Elvíru jsem nemohl nechat ve štychu. Je to moje dlouholetá kamarádka a nezmeškám její narozeniny jen kvůli tomu blbcovi. Nepředpokládám, že by její IQ dosahovalo tak vysoké hodnoty, aby si spojila mou nepřítomnost s Lambertovou přítomností, ale přesto by mi to dlouho neodpustila. Doma bych se kousal nudou, přepadaly mě výčitky a pochyby ohledně mé sexuální orientace. Tenhle stav už trvá poměrně dlouho, brzo mě to už musí přejít. Prostě jsem se rozhodl jít, dobře se bavit nehledě na něj a třeba sbalit nějakou další kočku.

Člověk míní, život mění. Párty nevypadala zdaleka tak rozjetě, jak jsem čekal. Všichni se chovali nějak opatrně. A hlavně- neviděl jsem nikde žádný alkohol. Prošel jsem vstupní halou, kde se na mě Elvíra vrhla na přívitanou nadšeněji než tomu bylo obvyklé.
"Drahoušku, to jsem ráda, že tě vidím!" přicupitala ke mně a afektovaně mě objala.
"Přišel mi sem nějaký poručík Collins z protidrogové jednotky FBI... Zajímá se o pašování. Je to naprostý suchar, který nemá o zábavě ani páru. Naštěstí se mi ho podařilo zdržet u vchodu, aby se to všechno stihlo schovat... Ptal se, jestli přijdeš, prý si s tebou chce promluvit o tvé síti klenotnictví. Z toho všeho, co prodáváš chce zrovna šperky, chápeš to? Ale nic tomu idiotovi neprodávej, úplně mi zničil oslavu!" zašeptala mi do ucha. A do hajzlu! Ten šťoural měl určitě něco společného s tou razií ve Vlčím skladu. A podle Elvířina popisu to bude jeden z těch vytrvalých nepodplatitelných mamlasů, co berou službu zákonu jako své poslání. Potíže s takovými strážci zákona většinou vyřeší jedna dobře mířená kulka, ale FBI je něco jiného než normální policie. Odstranění tohohle pitomce by se mohlo pořádně vymstít nám všem. Vzdal jsem se snahy své společnici vysvětlovat, že ten Collins si ode mě doopravdy žádné šperky kupovat nehodlá, a vydal jsem se nenápadně zhodnotit terén. Rovnou zdrhnout by nebylo zrovna nejlepší řešení. Mohl by se v tom začít ještě víc hrabat a to bylo to poslední, co bych potřeboval.

Toho člověka jsem poznal na první pohled. Mohlo mu být tak pětačtyřicet a evidentně to byl jeden z těch fanatiků do zdravého životního stylu. Vypadal jako ten typ, který vstává každý den v pět ráno a v rámci rozcvičky si zaběhne maraton. Pokud jsem byl já v pět ráno u sebe doma a sám, byl to pěkně nudný večer.
"Á, pane Ratliffe! Těšil jsem se, až se s vámi setkám. Poručík Collins, FBI. Slyšel jsem, že vaše obchody jen kvetou." protáhl vlezlým tónem a položil mi ruku kolem ramen, jako bychom byli nějací dlouholetí přátelé. Na to mu tak skočím.
"No to víte, dělám, co můžu." odvětil jsem neutrálně a potlačil nutkání tu pazouru ze sebe setřást.
"Chicago je opravdu krásné město. Jen škoda, že je v takovém krásném městě tolik kriminality." pokračoval a mě bylo jasné, že se tahle debata začíná ubírat směrem, kterým jsem jít vážně nechtěl.
"Máte tu snad na práci něco konkrétního, poručíku?" zeptal jsem se, přestože jsem odpověď už dávno znal.
"O své práci nemluvím, ale zrovna vám už je asi dobře známé, že se nedávno v jedné staré továrně na Deváté ulici našel ilegální sklad alkoholu, nemýlím se?" Hlavně udržet poker face, nemá jediný důkaz, že jsem tam byl.
"Něco takového jsem zaslechl." přitakal jsem a on se ke mně ještě blíže naklonil.
"Na vašem místě bych si dával velký pozor. V těchto dnech to pro vás tady může být nebezpečné." pronesl rádoby přátelským tónem, obsahujícím jasnou výhrůžku.
"Tak brzy naviděnou, pane Ratliffe." řekl a pozvedl svou číši s neperlivou vodou.
"Budu se těšit na další milé setkání." rozloučil jsem se tónem, který neskrýval jisté známky ironie. To určitě. Vůl jeden!