Wanted

One Night Only

Ahoj lidi (emzáci, prostě všichni, co tohle čtěte). Někde jsem chytla takovou menší fever, takže se válím doma a mám čas na psaní. Tady je ta kapitola, na kterou se všichni těšíte, ale je to teprve podruhé, co něco takového píšu, takže jen na vlastní nebezpečí :D

12. března pozdě v noci, parkoviště před motelem Flamingo

TJR

Ten večer jsem byl v dost bezstarostné náladě, takže mám události z cesty poněkud zamlžené. Jediná věc, kterou jsem vnímal zcela s jistotou, byla jeho ruka hladící mě celou tu dobu po vnitřní straně stehna. Občas se jakoby mimoděk krátce otřela i o ono místo, ale nikdy se nezdržela tak dlouho, jak bych si přál. Když už jsem si myslel, že mě to dráždění nadobro přivede k šílenství, odbočili jsme na parkoviště u jednoho motelu, který stál podél cesty. I přes tu tmu kolem to vypadalo jako pěkný pajzl, kam se jezdilo jen za jedním účelem. Možná se jednalo dokonce o bordel. Adam tam zastavil a otočil se na mě.
"Takže, teď nám zajdu sehnat nějaký překrásný pokojíček a ty tu zatím budeš hezky čekat a přemýšlet o tom, co všechno tam s tebou budu dělat. Uděláš to tak pro mě?" K tomu mi zajel rukou do rozkroku a pořádně stiskl. Souhlas mi ze rtů splynul snad sám. Spokojeně kývnul a odešel.

Jak jsem tam tak zůstal sám, začala mi docházet realita celé situace. Tohle se opravdu děje. Co to dělám? Nechávám ho dělat si se mnou, co chce, a ještě si to užívám jako správná děvka. Pokud si chci zachovat svou důstojnost a pravděpodobně i život, mám poslední šanci utéct. Chtěl jsem nastartovat auto a prostě utéct, ale klíčky v zapalování nebyly. Musel si je vzít s sebou. Myslel na všechno, protože mě i zamkl. Samozřejmě bych se z auta mohl dostat i násilím, ale vůle mě velmi rychle opouštěla. V hlavě mi pořád zněla ta věta.
Ty tu hezky počkáš a budeš přemýšlet o tom, co všechno tam s tebou budu dělat.
Mohl jsem se tomu bránit, jak jsem chtěl, ale má fantazie pracovala na plné obrátky a z těch obrázků, které mi připravovala, mi bylo pořádné horko. Vlastně jsem si to neuměl doopravdy představit. Nikdy jsem spolu dva muže neviděl. Jenže nějaká dosud nepoznaná, zvrácenější část mého já toužila zjistit jaké to je. Všechny ty představy, doměnky mě neuvěřitelně vzrušovaly.

Probraly mě až Adamovy rty přitisklé na krku. Sakra, to tak rychle poznal, že je to mé citlivé místo? Byl jsem tak ponořen v uvažování, že jsem jeho příchod do té doby nezaregistroval.
"Ale, ale povíš mi, na co jsi tu myslel? A se všemi detaily prosím." zeptal se vyzývavě. Nevěděl jsem, co říct. Bylo mi fakt trapně. Nechtěl jsem ho nechat vyhrát tak snadno, ale to byla předem prohraná bitva. Více jsem se styděl za svou totální nezkušenost.
"J-já jsem ne- totiž..." No skvěle, nejspíš jsem rudý jako ředkvička. Bože, tohle se mi stalo naposledy na mém úplně prvním rande. I když tohle rande, pokud se to tak dá nazvat, je také svým způsobem první. Využil toho, jak jsem se pokoušel ze sebe vydat něco jiného, než jen nesmyslné blábolení. Ale na mou obranu, zkuste si něco povídat, když se u toho rozpouštíte blahem. Zajel mi rukou pod sako a než jsem se stihl vzpamatovat, třímal v dlaních můj revolver, na který jsem se spoléhal v případě, že by se to nějak zvrtlo. Do hajzlu!
"Vrať mi to!" vyhrkl jsem naštvaně, ale musel by být úplně nahlavu, aby to vážně udělal. Vždyť to, co mělo být výhružkou, se spíše podobalo dětské hádce na pískovišti o lopatičku. Tohle prostě nedávám na všech frontách. Taky že se jenom ušklíbl a dál si mou zbraň se zájmem prohlížel.
"Nebo co? Nedáš mi? Nezapomeň, že já jsem ten, kdo tu má rovnou dvě pistole, takže dnešní večer bude v mojí režii." V zápětí mi vrazil pořádného francouzáka a já se nechal. Nic jiného mi stejně nezbývalo. Jediné, o co jsem se v mé situaci mohl pokusit, bylo uškrtit ho kravatou, kdybych ji do háje neztratil někde na té párty. Jestli tohle přežiju, o čemž jsem vážně silně pochyboval, přísahám, že se ze mě stane abstinent.
"V posteli to stejně nebudeš potřebovat..." neodpustil si provokativní poznámku.
"Hajzle." vypustil jsem z úst bezvýznamnou nadávku. Nějak jsem si ulevit musel. Naštvaný jsem byl i sám na sebe, že ho i přes to pořád chci. Ten pocit, že mě má ve defakto ve své moci, mě rajcoval ještě víc. Rozum nade mnou už asi nadobro zlomil hůl.