Wanted

Důvěrný rozhovor

Adam s Neilem #bros xD (jak se z Adama postupem času stal ten hezčí sourozenec xD :D)

Zdravím lidičky. ☺
Tenhle rádoby vtipný Adamův dialog s Neilem se mi nějak natáhl, tak jsem se rozhodla věnovat mu samostatnou, i když poněkud kratší, kapitolu. Vlastně jsem to chtěla celé smazat a shrnout to v takových dvou větách v rámci následujícího dílu. Jenže pak mi toho začalo být líto. No nic, nějak to přetrpte, příští kapitola bude rozhodně akčnější a jak to tak vypadá, tak i hodně dlouhá. (Ano, 1st time ever si snažím předepisovat kapitoly. Ale odhaduji, že mi to vydrží tak do pozítří, než se vrátím domů, kde mě čeká psaní toho všeho, co jsem vám na konci CFY naslibovala.)
So enjoy that people.

2. srpna, na parkovišti

AL

Neil neviděl, co se mezi námi v posledních vteřinách stalo, protože jsme byli schovaní za autem. Stejně jsem neměl nejmenší tušení, co si mám se svým bratrem počít, tak jsem prostě zůstal sedět uprostřed parkoviště a snažil se tvářit jako neviňátko. Samozřejmě, že to na něj nezabralo.
"Můžeš mi laskavě vysvětlit, co to mělo znamenat? Co tu chtěl?" pustil se do výslechu. Má fantazie si vzala dovolenou a nenapadalo mě absolutně nic, čím bych to mohl přirozeně vysvětlit.
"On... si přijel jen popovídat." vypadla ze mě asi ta nejblbější výmluva, kterou jsem kdy vypustil z pusy. Gratuluji, Lamberte. Dnes večer ti to fakt myslí.
"POPOVÍDAT??! PRAŠTIL SES DO HLAVY NEBO CO? TEN CHLAP TĚ CHCE ZABÍT!" Neilovo sebeovládání vzalo za své a začal mě seřvávat na tři doby jako malého kluka. A to jsem z nás dvou já ten starší!
"Pst, slyší tě celá čtvrť! Ono je to trochu jinak. Tommy mě zabít nechce." pokoušel jsem se ho sklidnit, přičemž mi ujelo špatné oslovení a celý plán kompletně selhal.
"Tommy?! Ty mu říkáš Tommy?!" vyjel na mě dost nepřátelským tónem, ale naštěstí už ubral na hlasitosti. Jestli se má dozvědět o naší aféře, nemusí to s ním zjistit i zbytek města.
"Tommy jako T. Chápeš?" rychle jsem změnil téma a konečně jsem se odhodlal zvednout ze země. Viděl jsem, jak na mě Neil zírá a nemůže se rozhodnout, jestli se mě má ptát na podrobnosti, nebo mi rovnou vynadat.
"Můžeme to probrat doma?" nadhodil jsem ve snaze získat delší čas na přemýšlení.
"Jak je ctěná libost. Ale z tohohle se nevykroutíš." varoval mě.

************************************

"Takže, teď mi koukej vysvětlit, o co tady jde, protože ses evidentně pustil do něčeho, o čem nemám ani ponětí." zavrčel naštvaně, když jsme dorazili domů.
"A co chceš přesně vědět?" otázal jsem se, zatímco jsem nám oběma naléval archivní víno, pro které jsem Neila předtím poslal. (To tu lahev nemohl hledat o trochu déle?) Během cesty, strávené zvažováním všech možností, jsem se rozhodl Neilovi prostě říct pravdu. Žádné jiné vysvětlení jsem tak narychlo nebyl schopen vymyslet a on by to stejně nejspíš prokoukl.
"Jak si můžeš být tak jistý, že nám chce pomoct? Proč by to dělal? Vždyť je sám proti sobě. Nevěřím mu ani nos mezi očima." namítl logicky, protože neznal všechna fakta.
"Víš, jak jsem ti říkal, že jsem si ten nápad dostat ho do postele rozmyslel? Tak to jsem trochu kecal..." začal jsem opatrně, testující jeho reakce.
"Nesnažíš se mi tady snad říct, že si s ním už něco měl?!" Ani jsem nemusel odpovídat, můj provinilý výraz mluvil za vše.
"Sakra, kdy?!" zděsil se Neil.

Napadlo mě změnit taktiku. Když to na něj všechno najednou vybalím, třeba bude v takovém šoku, že se nezmůže ani na to, aby se na mě zlobil.
"No... řekněme, že během posledních čtyř měsíců." přiznal jsem. Tohle zjištění mého bratra ochromilo natolik, až úplně zapomněl, že zrovna pije, a jeden lok vína za 1000$ se mu podařilo vdechnout.
"ČTYŘI MĚSÍCE??? Táhneš to s Rattlifem čtyři měsíce a ani se mi to nenamáháš mi to oznámit?! To si ze mě děláš prdel!" sípal mezi kašláním.
"V podstatě to ještě nejsou celé čtyři měsíce a měli jsme jednu kratší pauzu, takže celkem jsou to spíše jen tři." rozhodl jsem se zbytečně nepřehánět, ale i tak to vyšlo nastejno.
"Ale vždyť si má za chvíli brát Elvíru Edgewickovou." divil se Neil.
"Já vím a právě kvůli tomu jsme měli tu pauzu. Tak nějak jsem možná trochu žárlil..." začal jsem vysvětlovat, ale Neil mi skočil do řeči.
"Takže jak ses tenkrát totálně sjel a po celém pokoji se válela roztrhaná ta jejich fotka z novin... Tomuhle výstupu ty říkáš, že jsi 'možná trochu žárlil'? Co mi tu hodláš předvádět, až budeš žárlit doopravdy?" podíval se na mě s obavami v očích.
"Dobře, děsně jsem žárlil a choval se jak pitomec, uznávám. Ale Tommy mi pak velmi ehm... názorným způsobem vysvětlil, že si Elvíru bere jen kvůli mě. Aby se nezačaly šířit drby." vylíčil jsem mu pravou verzi toho příběhu. Neil na mě zíral a snad poprvé v jeho životě se nezmohl na slovo.

Nepamatuji si situaci, kdy by můj bratr na mou hlavu neměl připravenou nějakou sarkastickou poznámku. Jeho momentální bezmoc jsem si natolik užíval, že jsem se rozhodl přidat pár dalších detailů.
"Celé to bylo docela zajímavé. Začalo to tím, jak jsme byli všichni naposledy v Turbu. Nějak se mu podařilo hodit mi do pití uspávadlo a pak mě rovnou z toho baru doslova unesl k němu domů." začal jsem s popisováním svého nedávného zážitku.
"Cože?!" bylo jediné slovo, které ze sebe můj posluchač dokázal vypravit.
"Ale neboj, byl to vážně příjemný zážitek. Musíme si to někdy zopakovat." pokračoval jsem zasněným tónem, který jsem ani nemusel moc hrát. Ten Tommyho plán byl jednoduše geniální, nápadem i provedením. A zorganizovat to přímo před očima ostatních lidí z gangu, to chtělo odvahu. Byl jsem na něj vlastně pyšný.
"COŽE?!"
"Pravda, těch pout jsem se na začátku trochu lekl, ale Tommy dělal vše pro to, abych mi ten pobyt u něj zpříjemnil..." rozvíjel jsem tu historku dále.
"COŽE??????????!!!!!!!!!!!!"

"Takže jestli to chápu dobře, vy dva se už pár měsíců scházíte, provozujete spolu věci, o kterých díky tobě vím mnohem více, než bych si býval přál, a proto se neplánujete navzájem zabít." shrnul celou situaci Neil, když se trochu vzpamatoval.
"No, asi tak." souhlasil jsem.
"A co hodláš dělat dál? Ten tvůj Tommy vždycky byl a bude nepřítel." vyslovil tu palčivou otázku, která mě už dlouho trápila, protože jsem na ni sám neznal odpověď.
"Zabít ho nenechám, to prostě nedovolím." odpověděl jsem.
"Jenže my teď jdeme do války a ostatní budou chtít nějakou odplatu. O toho Rodgerse se můžeme postarat taky, ale to nebude stačit." připomněl mi, jako bych to snad sám nevěděl.
"Ta válka gangů je úplný nesmysl! Zničíme se navzájem. To je ten Frankie tak zabedněný, že mu to nedochází?" naštval jsem se. Celá tahle rozepře byla přece naprosto zbytečná.
"Nebo něco chystá. Musí na tom mít nějaký vlastní zájem." přemýšlel Neil
"Dostat se do čela Panterů? K čemu mu to bude, když bude mít půlku lidí zavražděnou a policii na krku?" podivil jsem se, ale musel jsem mu dát za pravdu. Ten chlap to rozhodně nedělá jen tak.
"To nevím. Ale jestli zůstane v čele Panterů a Vlků někdo, kdo má rozum, snad se to po chvíli zastaví a pomalu to vyšumí." doufal.
"A mezitím, než se to přežene, nemohli bychom ty atentáty na Tommyho třeba nějak zkazit? Je to i v našem vlastním zájmu." navrhl jsem a v napětí čekal na odpověď, kterou si Neil dlouho rozmýšlel.
"A mít v zádech kromě Panterů ještě vlastní lidi? O to se s radostí postaráš ty, já do toho nejdu. Ale budu mlčet jako hrob a zatím se můžu zkusit podívat na toho Rodgerse. Než ho odstřelíme, musíme zjistit, proč to všechno dělá." řekl nakonec. S touhle dohodou jsem byl více než spokojený. Napil jsem čekal, že pro mě Neil nehne prstem nebo mi to začne dokonce vymlouvat.
"To beru. A vážně ti děkuju." pousmál jsem se vděčně.
"Když se můj brácha totálně zabouchnul, musím na něj přece dávat pozor." povzdechl si unaveně.
"Já do Tommyho zabouchnutej nejsem! On je jenom..." zarazil jsem se, protože jsem náhle nevěděl, co říct.
"Adame, znám tě už vážně dost dlouho. Poznám to na tobě. Pro nikoho s kým jsi spal předtím, bys neudělal ani zlomek toho, co pro něj. Vždyť riskuješ úplně všechno! Přiznej si, že v tom jsi až po uši. Ale víš co? Dneska jsem o tvém milostném životě slyšel až moc. Dojdu do sklepa pro další lahev a pak si zahrajeme třeba poker nebo mariáš, prostě změníme téma." řekl a než jsem se stihl začít hádat, odešel do sklepa. Zanechal mě s pořádným broukem v hlavě. To všechno, co kolem Tommyho cítím, to přece není láska, nebo snad ano?