Wanted

Epilog

24. července, zaoceánský parník Lusitania

Vypravěč(ka)

V dálce se v záři právě vycházejícího slunce rýsovaly siluety mrakodrapů, zatímco pasažérům Lusitanie břehy Spojených států pomalu mizely z dohledu.

S pomocí falešných dokladů se nalodili už předešlý den pozdě večer. Tony je na vypůjčené loďce zavezl rovnou do přístavu. V podpalubí na ně čekaly zabalené kufry se vším potřebným včetně suchého oblečení, takže zbývalo jen, aby jim jejich průvodce popřál šťastnou cestu a mohli se vydat na cestu. Pokud o slavné chicagské mafiány v New Yorku nebyl zrovna dvakrát velký zájem, v Kalifornii byli známí ještě méně, takže riziko, že je někdo pozná, bylo minimální. Než se zpráva o jejich útěku z Alcatrazu dostane do médií, budou už dávno daleko v oceánu.

Z lodi byl krásný výhled na noční město, které do tmy zářilo tisíci světel. Byla to velkolepá podívaná, ale Tommy s Adamem radši noc prožili jen spolu. Dlouhé odloučení udělalo své. Ovšem tato noc se od všech předešlých lišila v jedné podstatné věci. Nebyl to jen obyčejný sex, ale opravdové milování.

"Víš, co mě na tobě překvapuje, lásko?" zeptal se Tommy, když spolu sami dva postávali u zábradlí a dívali se na vzdalující se město.
"Že by moje výdrž v posteli?" odpověděl mu Adam rozverně, ale když zaznělo to zamilované oslovení, úplně se rozzářil. Tommy si umínil, že mu odteď bude vyznávat lásku kdykoliv k tomu bude mít vhodnou příležitost. Dělal tím radost nejen svému příteli, ale i sobě samotnému.
"To je bezpochyby obdivuhodná věc, ale myslel jsem něco jiného. Vlastně jsi se mě ještě vůbec nezeptal, kam tahle loď vlastně pluje..." nadhodil. Cíl cesty nevybral náhodně, ale tak, aby s ním byl Adam co nejspokojenější.
"Nezeptal, protože na místě nezáleží, hlavně že tam budeš se mnou. A vůbec, nechám se překvapit." usmál se na něj momentální zrzek. Své přírodní vlasy vyloženě nesnášel, takže mu asi zůstane jen do té doby, než se dostane k první barvě, ale Tommymu se líbila. Vůbec by mu nevadilo, kdyby si to tak nechal.
"Jak chceš, myslím, že se ti tam bude líbit." mrkl na něj a vtiskl mu do ruky jistý předmět, který měl předtím schovaný v kapse. Byla to malá, spíše ozdobná lahvička s Adamovou oblíbenou brazilskou tequilou.
"Hmm, tak to si nechám líbit." zaradoval se Adam nad tou poměrně jasnou nápovědou.

"A co se vlastně teď stane s Elvírou? Nebude mít jako tvoje manželka nějaké problémy?" zajímal se Adam. Tommy mu ještě nestihl převyprávět všechny události, které zmeškal.
"My už nejsme manželé. Rozvedli jsme se krátce potom, co mě zatkli za tu banku. Přece nebude vdaná za kriminálníka. Mimochodem, pokud dobře počítám, za pár týdnů se z ní stane paní Lambertová." koketně na Adama mrkl.
"Neboj, tebe nikomu nedám. Ale máš přece ještě mladšího bráchu." bavil se Adamových prvotně zděšeným výrazem, který brzy vystřídalo o nic menší překvapení.
"Neil, že si bere Elvíru?? Sakra, koukám, že jsem přišel fakt o hodně." zkonstatoval užasle.
"Škoda, že tu svatbu neuvidím. Mohl bych Neilovi vrátit všechny ty poznámky, kterými mě zahrnoval od té doby, co jsem se zabouchnul do tebe." zalitoval pak.
"Až si tam najdeme nějaké bydlení, máme jim poslat adresu, aby věděli, kam si naplánovat líbánky. Až přijedou, budete se spolu moct hádat klidně od rána do večera." zasmál se Tommy. Nekonečné špičkování a hádky bratrů Lambertových si uměl živě představit. Budou mít s Elvírou co dělat, aby si jich vůbec někdo všímal.
"A co my? Uděláme si z téhle cesty taky takové líbánky?" zeptal se ho Adam.
"To si piš, že jo." zavrněl Tommy spokojeně. Líbánky bez zpátečního lístu- tenhle návrh se mu velmi zamlouval.