Summer with boys! |One Direction CZ| ~POZASTAVENO~

|22. Část|

V minulém díle:
Bože! Jak mi tohle chybělo. Jak mi chyběl on! Jeho vůně. Jeho svaly. Jeho oči. Jeho úsměv. Jeho objetí. Jeho škádlení. Jeho polibky. Jeho rty ❤️
________________________
Jen tak jsme stáli uprostřed kavárny a objímali se tam. „Teď pojedeme do hotelu, kde si sbalíš věci a pak pojedeme domů" nečekal na mojí odpověď a už mě táhl k jeho autu, které bylo zaparkované asi 50 metrů od kavárny kde jsme se nacházeli. Jako gentleman mi otevřel dveře, nastoupila jsem a Harry oběhl auto a pak jsme vyjeli. „Tady jeď doleva a pak pořád rovně" řekla jsem Harrymu kudy má jet. Přece jen tady prý nikdy nebyl jelikož ulici plnou hotelů ještě nepotřeboval. „Jsme tady slečno" shasl motor a podíval se na mě. „Fajn..dojdu si sbalit věci a přijdu. Ty buď tady." Dala jsem mu rychlou pusu a rozešla se k hotelu.
Všechny věci jsem ze skříně jsem se snažila narovnat do kufru, ale ne a ne ho zapnout. „Sakra" zanadávala jsem si pod fousy a sedla si na kufr. Upřímně jsem nikdy nečekala, že bych si někdy musela sedat na kufr abych ho zavřela zvlášť, když jsem v hotelu a mám stejný počet kusů oblečení jako když jsem sem přijela. Snažila jsem se ho zavřít už nějakou dobu..
Yes! Zavřela jsem ho! Zaradovala jsem se v mysli a z kufru vstala.
„Dobrý den, tady máte kartu od pokoje a ten předplacený týden co tu mám tak zrušte prosím." Dala jsem kartu na pult a počkala než něco paní na recepci naťuká do počítače. „Dobře. Vaši rezervaci zrušíme. Děkujeme, na shledanou !" Usmála se na mě paní a dál se věnovala počítači. Rozešla jsem se k autu a Harry už čekal venku. Dal moje zavazadlo do kufru a pak jsme je-li domů. Celou cestu jsem koukali z okýnka a sledovala ubíhající krajinu a přemýšlela jestli dělám dobře. Pořád jsem taková nejistá a jen čekám kdy Harry přijde zase na mol a řekne o mě, že jsem děvka. Vím, že to asi přeháním, ale kdo nezažil tak nepochopí. „Jseš nejistá tím, co právě teď děláš. Chápu tě po tom všem, ale prosím zkus pochopit zase ty mě. Kdyby ti tohle řekla nejlepší kamarádka tak neříkej, že by si tomu neuvěřila" podíval se na mě smutným pohledem a dál se věnoval řízení. „Vždyť já vím, ale asi mi bude nějakou dobu trvat než se vzpamatuju" koukla jsem na něj když se na mě zrovna podíval on. „Prosím..zkus mi důvěřovat" zaprosil a kouknul na mě temna svýma očkama. „Pokusím se, ale jak říkám nebude to tak rychle" ustála jsem se a pohladila Harryho po tváři.
=====================
Ahooj! Vím, že díly nejsou pravidelně jak jsem říkala,ale mám brigádu takže to nic nestíhám tak jak bych chtěla :(
Užijte si prázdniny!!
-Dii