Mírný náraz

332 23 9
                                    

*Mag*

Právě teď sedíme v poloprázdné místnosti s jídlem. Ano..přesně tak, Ross mě vzal na oběd do města. Nevím, co si tady mám vybrat, protože polovina jídelníčku jsou samý brouci.

Nakonec jsem si objednala Thajský nudle a byla jsem spokojená.

Když jsme s Rossem jedli, měla jsem takový divný pocit, jako kdyby mě někdo neustále sledoval.

Dřív bych to ignorovala, ale po mém nedávném únosu mě to vyvádí z míry.

Podívala jsem se směrem, ze kterého jsem cítila ten pohled a uviděla jsem pána kolem šedesáti pěti let. Měl šedivý vlasy a milý úsměv na rtech. Vůbec jsem nechápala, proč na mě zírá. To mám něco na obličeji? Nenápadně jsem si otřela pusu o rukáv a trošku se uklidnila.

Rozhodla jsem se, že budu staříka ignorovat. Přece jenom starší lidé tohle dělají. Rádi pozorují okolí.

*Ross*

Přichystal jsem pro Maggie překvapení. Rozmístil jsem svíčky po pláži, které vedou do altánku pár metrů odtud a čekal jsem než dorazí.

Přišla zhruba po pěti minutách v krásných fialových šatech.

Viděl jsem jí na očích, že je z mýho překvapení šťastná.

Vyrazili jsme po stezce ze svíček a po cestě jsem ucítil mírný naráz do mýho chodidla, jako kdybych kopul do kamene, tak jsem to neřešil.

Šly jsme ještě chvilku a ucítil jsem kouř. Otočil jsem se a uviděl velké plameny. Hned jsem popadl Mag za ruku a běžel jsem k ohni.

Zahlédl jsem hořící keř a taky správce, který se k nám blížil s naštvaným výrazem ve tváři. Keř hořel kvůli svíčce, která se převrhla. A doprdele! To jak jsem kopul do toho kamene...kurva!! Byla to ta svíčka!

Také jsem spatřil něco, co mě vyvedlo z míry. Místní domorodci si tu opékali nad ohněm opici.

Táhl jsem Maggie zpátky do bungalovu a rychle za námi zavřel dveře. Doufal jsem, že z toho nebude velký přůšvih.

Zachvilku jsem uslyšel hlasitý bušení na dveře. Otevřel jsem a správce vtrhl dovnitř.

"Vypadněte!!" Zařval. Dobře, šel na to rychle. Za jiných okolností bych řekl, že mám rád lidi, kteří neplacají zbytečné kraviny, když je potřeba něco vyřešit, ale teď...

"Eh..omlouvám se, je to moje vina." Řekl jsem popravdě a snažil se o stěněčí výraz. Ten většinou zabírá na holky, ale nevadí.

"Super, ale teď už si sbalte a víckrát vás tu nechci vidět." Zavrčel a promnul si ruce.

"Eh, nemůžu dostat druhou šanci? Škody zaplatím." Snažil jsem se ho přemluvit, ale marně.

"Ne. Pro místní lidi je příroda velmi vzácná a vy jste to tu zapálil! Není co řešit. Do hodiny buďte pryč!" Řekl a podrážděně odešel. Super. V osm večer si máme hledat ubytování. Tak to je v prdeli.

-------------------------

Ahoj. :D

Nová část je tu.

Dneska mám nějakou šílenou náladu a vůbec nevim, ale tahle část je divná :D Třeba že si opékali opici nad ohněm..

Eh, jinak dekuju za votes a komentáře❤️❤️

Omlouvám se za chyby

Baruš❤️

He's back!!✔️Kde žijí příběhy. Začni objevovat