He's back!!✔️

Ale teď už oficiálně

*Mag*

Seděla jsem před bílým zrcadlem a zhluboka jsem dýchala. Snažila jsem se uklidnit tím, že dneska je můj den. Můj a Rossovo.

Nechápala jsem, jak ta ženská, co organizuje svatby, ji dokázala udělat podle našich představ už za týden.

Před týdnem mě Ross požádal o ruku.

A dneska mám svatbu.

Neni to šílený?

Ange -holka, co mě má nalíčit- mi podala svatební šaty.

Byly bíle a dlouhé na zem.

Pak mi pomohla se dostat do bílých lodiček a snažila se mě uklidnit.

Co když to nějak pokazím?
Co když Ross si to rozmyslí a řekne ne?
Co když zakopnu až tam budu?
A jak se mám tvářit, až tam půjdu?!

Na tyhle otázky jsem neměla odpověď a tak jsem je neřešila. Tedy, aspoň jsem se snažila je neřešit.

Ještě chvilku jsem zhluboka dýchala a pak už pro mě přišel děda.

Aby bylo jasno, děda mě doprovází k oltáři, protože nikoho jinýho nemám.

-----------------

"Tak co paní Lynch, jak se cítíte?" Šibalsky se usmál Ross, a kdyby mě nedržel kolem pasu, asi bych sebou sekla.

"Fajn." Pousmála jsem se.

"Fajn? Jen fajn? Dneska si měla svatbu s nejdokonalejším mužem na světe a ty řekneš, že se cítíš fajn?!" Pobaveně prootočil očima a uraženě odvrátil hlavu. Věděla jsem, že to jen hraje, takže mě to rozesmálo.

"Cítím se fantasticky. Lepší?" Uchechtla jsem se a pohladila ho po tváři.

"Mnohem." Uškrnul se a přitiskl se mi na rty. "Konečně si moje." Zašeptal, když se odtáhl.

"Vždycky jsem byla tvoje." Vtiskla jsem mu pusu a trochu se lekla, když se mnou udělal otočku. Až teď jsem si všimla, že kolem nás hraje nějaká pomalá písnička a všichni tančí.

"Ale teď už oficiálně."

-------------------------

Ahojky.

Předem se chci omluvit, že je část tak krátká, ale ještě nikdy jsem na svatbě nebyla, takže jsem nechtěla psát blbosti. :D