He's back!!✔️

Komplikace - the end

**Ross**

Seděl jsem na lavičce v čekárně a na čele jsem si držel pytlík s ledem. Už se tam vrátit nehodlám. Naštěstí mě tam Maggie ani nechce.

**flashback**

Začala se mi trochu motat hlava, ale snažil jsem se to nedávat najevo, protože jsem mojí manželku nechtěl stresovat ještě víc, než je teď. Chudáček malá mi bolestí drtila ruku, kterou jsem jí držel už od začátku.

Najednou se mi hůř dýchalo a motání hlavy se zdvojnásobilo.

"Pane Lynchi, je vám dobře?" Slyšel jsem hlas sestřičky, kterou jsem bohužel nemohl vidět, protože jsem měl všechno rozmazané.

"Naprosto." Řekl jsem a pak už jen tma.

***end of flashback***

A to byla moje poslední vzpomínka před tím, než jsem se zkácel na zem jako pytel brambor. Dal jsem si pořádnou ránu do čela, že tam mam teď bouli tak velkou, že si mě lidi můžou splést s jednorožcem.

Probudili mě až v nějaké místnosti, kde  mi milá sestřička řekla, že mi Mag vzkazuje, ať radši zůstanu v čekárně. A tak jsem tady.

Nevěděl jsem, jestli tam sedím minuty nebo hodiny, ale připadalo mi to jako věcnost.

Po nějaký době, kdy se nic neozývalo jsem zpanikařil a celý histerický jsem vtrhl do porodního sálu a ztuhl jsem.

"C-co se děje?!" Vykrikĺ jsem, když jsem viděl doktory, který zplašeně pobíhaly kolem Maggie.

"Pane, tady nesmíte být." Vykřikla jedna sestra a strkala mě ven ze dveří.

"Ale je tam moje žena!!" Vykřikl jsem zoufale a slzy mi stékaly po tvářích.

"Naskytly se komplikace." Vyjekl doktor a pak mě vystrčili ze dveří.

Sesunul jsem se na židli a začal jsem histericky brečet. Bylo mi jedno, že vypadám jako naprostý slaboch. Záleželo mi jen na mojí žene a dítěti.

Po nějaké době vyšel ven doktor s nerovózním obličejem a já ztuhnul. Ne! To ne!

"Pane Lynchi..narodila se vám nádherná dcera." Usmál se doktor a já se znovu rozbrečel. Tentokrát to byly slzy štěstí.

"A-a Mag?" Vyjekl jsem.

"Vaše žena je na pokoji 201. Je hodně vyčerpaná a neměla by se moc stresovat, ale bude v pořádku." Řekl a odešel.

Ihned jsem se rozběhl po chodbě a hledal jsem daný pokoj.

Když jsem ho našel, před dveřmi jsem se zastavil a otřel jsem si slzy z obličeje. Snažil jsem se uklidnit.

Po chvilce jsem vešel a spatřil jsem mojí princeznu, jak chová tu nejkrásnější holčičku, kterou jsem kdy viděl.

-----------------------------

Čusky..tak tohle je konec.:/ Ale ještě zítra přijde Epilog.:) Moc dekuju za všechny votes a komenty ❤️❤️❤️