Vůně kožených sedaček se mi zařezávala do paměti jako motorová pila do stromu, co byl předurčen k padnutí. Nerozuměl jsem, kam jedeme, ale jelikož už začínala trochu působit síla jointa, který jsem dohulil už sám, bylo mi to jedno.
"Tady do leva... A... Tady zastav. Padáme, lidi!" Jack prudce otevřel dveře a za ním jsem se vyvalil já. Byl jsem vděčný za čerství vzduch a vánek, co tu vál.
Rozhlédl jsem se kolem. Bylo to tu opuštěné a připomínalo to zchátralé a nikdy nedodělané skladiště. Betonové kvádry bez jakékoli omítky a děrami místo oken bylo to jediné, co na téhle pustině bylo. Krom ohromného množství aut.
Šli jsme pomalu k jedné budově. Svítilo se tam, ozvalo se tam pokřikování mužů, a když jsme vešli, udeřil mi do nozder zápach lidského potu a krve.
"Iane, do toho!" zakřičel okamžitě zorientovaný Jack a začal hlasitě povzbuzovat.
Pohledem jsem sjel do prázdného kruhu utvořeného lidskými těly a můj pohled padl na dvojici, co do sebe bušila pěstmi. Jedním z nich byl Ian.
Ups! Tento obrázek porušuje naše pokyny k obsahu. Před publikováním ho, prosím, buď odstraň, nebo nahraď jiným.
![Are [CZ]](https://img.wattpad.com/cover/77794358-64-k572402.jpg)