Are [CZ]

Wings.

Poznal jsem, kdy byl můj čas odejít z parku a jakmile přišel, neváhal jsem. I když jsem neměl nikam namířeno, moje nohy mě vedly pěšky cestou, kterou jsem neznal a přesto jsem věděl, kam vede. Nezajímal mě čas, který strávím venku, nemusel jsem se nikam vracet, pokud tedy bude kam. Neměl jsem tušení na jak dlouho tam ten chlap zůstane. To mě asi děsilo nejvíc.

Byla mi zima. Člověk by si řekl, že tlustá mikina do zataženého počasí postačí, ale když se rozfoukal vítr, sebral mi veškeré teplo, které jsem si u sebe tak pečlivě schovával. Konečky prstů jsem skoro necítil a když jsem si je strčil do kapes jejich rozmrzání bolelo tak, že jsem je zase radši vystrčil ven. Nevadilo mi to. Měl jsem vždycky studené ruce.

Snažil jsem se nevnímat fakt, že kdykoliv jsem se dotkl své tváře, ruce mi ucukly od ostré bolesti. Nepral jsem se jako Jack ani jako Ian. Já jsem byl spíše od narození učený k tomu vyřešit problémy jinak. Třeba prostě odejít. To byla věc, ve kterém jsem byl nejlepší. Ignorovat všechno a všechny. I tu bolest.

Dneska jsem sem nemířil s naší partou. Pochybuji vůbec i o tom, že se Jack rozhodl vyhrabat z baráku, natož zavolat si někoho jiného kromě mě, aby mu dělal společnost. Ale i tak jsem nějak věděl, že on tu bude.

A měl jsem pravdu. Jakmile mě zahlédl v návalu lidí a jakmile se mu zrak upoutal na mou tvář, kde musel vidět, co se mi stalo, rozešel se směrem ke mně. Neptal se. Nic neříkal, jenom mi ukazoval cestu, kterou mám jít a já jí šel. Jako slepec. Věřil jsem mu, protože stejně nebylo za kým jiným zajít. A já věděl, že on mi rozumí víc, než si ostatní můžou i přát.

Jakmile nás obalil studený vzduch, vítr mi vyrazil dech z plic a já se zachvěl pomyšlením, že venku mrznu už dost dlouho na to, abych onemocněl a musel zůstat doma. Bůh ví s kým.

"To ti udělal on?" chytil mě za ramena a snažil se mi dívat do očí, no, já uhýbal, jak se jen dalo. Nechtěl jsem řešit nic. Chtěl jsem se cítit bezpečně.

Proto jsem využil jeho blízkosti a rukama mu zajel za krk. Usmál jsem se při tom, jak se zachvěl, když ucítil chlad, co z mých prstů mohl přímo téct. Tu zimu. Přitiskl jsem se na něj a políbil ho. Tak jak to dělával on mě. I když ta moje motýlí křídla byla potrhaná.