Are [CZ]

I understand you.

"Kde sis myslel, že jsi?!" 

"Co jsem komu udělala, že mám takové dítě?!"

"Odpovíš mi?!"

"Kdybych já kráva neotěhotněla, měla bych krásný život, místo toho mám tebe!"

"Vypadni odtud!"

"Nevracej se!"

Zabouchl jsem za sebou dveře. Nepotřeboval jsem to. Nepotřeboval jsem další vyčítavé výkřiky. Další vyčítavá slova. Sedl jsem si na paty na půli cesty k brance a hlavu si složil do dlaní. Nenáviděl jsem ji. Nenáviděl jsem sebe. Hlavně sebe.

Cítil jsem štípat blížící se slzy v mých očích, ale já je zastavil. Nebylo proč brečet. Nebyl jsem tak slabý jako tenkrát. Zvedl jsem se ze země. Stále jsem mohl slyšet matčin křik. Bylo jí jedno na koho křičela. Stačilo jí, že může chlastat a křičet. I přesto, že tam nikdo nebyl.

Zapnul jsem si mikinu až ke krku a nasadil kapuci. Noční město nebylo mým oblíbeným útočištěm, když jsem byl sám, i přesto jsem si ale právě zvolil to, než cokoliv jiného. Možná proto, že já nic jiného neměl. 

"Kevine?" překvapeně jsem zvedl pohled ze země. Zamračil jsem se. Až nepříjemně často se nám teď křížily cesty.

"Co tady děláš, Iane?" nezdálo se, že by mojí tichou odpověď mohl zaslechnout, ale jakmile se na jeho tváři rozlil chápavý výraz a jeho ironický pohled, co dával světu na obdiv, se změnil na něžný, pochopil jsem, že pochopil. A já si tak přál, aby nechápal.