Are [CZ]

"Calm down, Kevin."

Usnul jsem. To jsem si uvědomil až v ten moment, co jsem slyšel jemné zabouchnutí dveří, když se mě tak dotyčná osoba snažila neprobudit. S trhnutím jsem se ale posadil a začala panikařit, protože pokoj ve kterém jsem byl jsem nemohl nikam zařadit. Jakmile moje oči ale spočinuly na Ianovi, pochopil jsem a začal si vzpomínat, co se včera stalo. A v tu chvíli to do mě udeřilo jako Thorovo kladivo. Vystrašeně jsem se mu podíval do očí a on to pochopil.

"Kevine, uklidni se," zašeptal to, jako by před ním stál tygr se vzteklinou a chtěl ho zabít. Sám se v něm probouzel strach.

"Do prdele... Kurva...," chytl jsem se za hlavu, ale on zabránil tomu, abych se dostal do panického záchvatu. Překonal tu zatracenou vzdálenost mezi námi a uvěznil mě v objetí jeho teplé mikiny s logem jeho bývalé střední školy.

"Co to děláš, Iane? Proč se najednou tolik zajímáš? Po těch letech?" nechápal jsem ho. Tohle nebyl Ian, do kterého jsem se zamiloval už jako malý kluk, co si hrál na pískovišti s jeho bratrem. Ten Ian byl vždycky otrávený, když nás s Jackem musel hlídat. Ten Ian řádil po večírcích jako by se pro to narodil. Ten Ian byl by nikdy nemohl mít rád někoho, jako jsem já...

"Já nevím, Kevine," řekl  to tak jemně, že jsem ho za to nemohl nenávidět. I přesto, jak jsem moc jsem chtěl, protože jsem i tak doufal, že řekne to, co já cítím k němu. Že mě má víc jak jenom rád.

"Měl bych odejít," prohrábl jsem si vlasy a chtěl vstát, ale ještě předtím, než jsem to stihl udělat, mě Ian znovu políbil. Tentokrát to byl ale úplně jiný polibek. Oplatil jsem mu ho, se vším, co jsem uvnitř sebe skrýval, se vší tou láskou, kterou jsem mu propadl, a když jsme se odtáhli, nepokoušel se mě zastavit. Na jednu stranu jsem byl rád. Ovšem na tu druhou jsem uvnitř sebe krvácel. 

Když jsem zastavoval u našeho domu, začínalo pomalu svítat. Možná díky těm paprskům slunce jsem dokázal překonat strach z toho, co znovu stane. V obýváku nikdo nebyl, proto jsem přešel do kuchyně. Matka tam stála a kouřila jednu cigaretu za druhou, což jsem usoudil podle plného popelníku ještě dohořívajících cigaret.