Díval jsem se na úsměv Chris, když dodělala právě zbytek toustů k snídani. Seděl jsem na židli vedle Iana a rukama jsem si objímal kolena přitisknutá k hrudi ve snaze obránit se před světem. Cítil jsem se zle za to, že jsem Iana podezříval. A zatímco jsem na něj nadával u Chris v pokoji, on jel pro Jeydon, která přijela až z posranýho Chicaga.
Problém teda nejspíš nebyl v něm. Byl ve mě. Žil jsem s myšlenkou, že to přijde. Dřív nebo později. Nemůžu Ianovi stačit. Ian bude chtít rodinu. A protože on má tu zatracenou výhodu bisexuality, může si to dopřát. Byla to jenom otázka času, když to vyplížení z pokoje nebude jenom jednou. Kdy to bude víckrát, za tou jednou a tou samou osobou.
"Hej, si v pohodě?" Ianova studená ruka chytla tu mojí a probrala mě z přemýšlení.
Chtěl jsem být aspoň tak z půlky silný jako Chris. Dokázala říct dost, dokázala si krvácející končetinu uříznout a jít dál. Kam se poděl ten věčně opilý Kevin, co měl jenom svojí partu kámošů, řvoucí matku a zajímal ho, kruci, jenom dohořívající joint, co koloval v kruhu. Chtěl jsem zpátky tyhle časy. Chtěl jsem toho starého Jacka. Chtěl jsem toho starého Iana. Chtěl jsem jí zase do té sámošky a něco čmajznout. Chtěl jsem utíkat před policií a smát se jako smyslů zbavený. Všechno, jenom ne trpět na tuhle hroznou nemoc. Na tuhle hroznou lásku.
Pohledem jsem zabloudil k Jeydon.
V téhle domácnosti nikdo nebyl podle pravidel.
Ona nebyla taky.
Ups! Tento obrázek porušuje naše pokyny k obsahu. Před publikováním ho, prosím, buď odstraň, nebo nahraď jiným.
// promiňte za takovou odmlku... a protože nwm, co s tímhle příběhem dál, čekejte jeho brzký konec (popravdě jsem chtěla místo tohohle napsat epilog, ale... idk proč jsem to vlastně neudělala ._.)
btw. kdo byl včera zase o rok starší? kill me plz, diky <3
![Are [CZ]](https://img.wattpad.com/cover/77794358-64-k572402.jpg)