"Proč?" vydechl jsem do ticha.
Ian trochu zaraženě odstoupil. Nazdvihl obočí, jak se tento můj projev náklonnosti snažil pochopit.
"Co... proč?"
"Můj problém není jenom Jack. Si to i ty. A celý svět. Iane, proč já? Proč ze všech zkrvavených lidí chodících po téhle planetě já? Co si zač?" nedíval jsem se na něj, pohled mi mířil k zemi. Doufal jsem, že pochopí na co se ho ptám, aniž bych to musel vyslovit.
Chvilku si to dával dohromady, no potom pochopil. Jemně se usmál a sám se podíval někam jinam. Přešel pár kroků a zahleděl se do odrazu sebe samého v zrcadle.
"Jsem bisexuál, jestli tě to až tak zajímá, Kevine," škublo mnou a já spatřil jeho úšklebek, jak se mu líně válí na rtech. Nemluvil jsem. Chtěl jsem, aby pokračoval.
"Asi jsem tohle měl čekat, ale je to trochu divný ti to povídat... Heh. Uvědomil jsem si to na vejšce. Věděl jsem to tak nějak vždycky, ale život tam ti poskytne trochu jiný příležitosti, jestli chápeš, co tím myslím," v tu chvíli jsem zrudl až za ušima. Panebože. S kým vším...?! On byl už...?!
"Uhm..." došla mi slova. Mělo mi snad dojít, že nejsem jeho první? Jak mi to mělo dojít? Iana vždycky okupovala spousta holek. V životě jsem si nevšiml, že by měl i jiné zájmy.
"A proč já?" to už se znovu otáčel ke mě. Narychlo jsem spolkl knedlík v krku, co se mi tam začal tvořit po tomto nečekaném obratu a očekával tu tvrdou pravdu.
"Vlastně ani nevím, Kevine. Bude asi prostě tím, že si srdce vybírá samo. A já tomu prostě nemohl zabránit."
Jeho rty se přilepily na ty mé. Jeho silné ruce uchopily můj pas. Přitiskl si mě na sebe a já si najednou vzpomněl na všechny ty filmy, na všechny ty páry, co se líbali na pobřeží a za nimi slunce zapadající za horizont. Jeho rty byly teplé a jemné. Prohlubovaly polibek dál a dál a já se rozpadal na menší a menší kousky. V srdci jsem cítil ten kousek štěstí, co mi vždycky chyběl. Ruce jsem mu obmotal kolem krku a poddal se tomu okamžiku. Bylo mi jedno, co se stane dál. Měl jsem jeho. A i když jsme nebyli normální pár. A líbali se na záchodech střední školy. Vlastnil jsem v ten okamžik všechno štěstí světa.
Do té doby než mi dal svět jasně najevo, že to štěstí nebylo mé. A že překračujeme hranice, za které se nesmí.
Že milujeme jeden druhého.
// vím, že svět se mění. ale přesto je v něm stále tolik záště, že to stejně všechny z nás zničí.
ČTEŠ
Are [CZ]
Short StorySvět má určitá pravidla, co se dodržují. Má vlastní představy o tom, jak by vše mělo být. Jenže co když je porušíme? BoyxBoy ❤️ © 2016 All rights reserved | by Killerwhale02 /druhá kniha z #WeAreOkayTrilogy - nenavazující/