Sledoval jsem okno. Zatímco jsem za sebou cítil pohyb, nehodlal jsem se otočit. Dech jsem udržoval klidný, oči upřené na jedno místo, a city zastrčené daleko, daleko od místa, kterým by mohly vzejít napovrch.
Slyšel jsem, jak vylézá z postele, jak se přesunuje pro svoje věci a jak se pomalu obléká. Nepohnul jsem ani o milimetr od doby, co jsem otevřel oči. A i když se nezastavil, věděl jsem, že o mně ví. Ve vzduchu mě dusila tíha jeho viny, jemu brala vzduch z plic stejně tak. Bylo to vidět na způsobu, jak rychle odešel.
Stiskl jsem k sobě víčka, tak abych zabránil slzám zmáčet můj polštář. A jakmile jsem uslyšel klapnutí i vchodových dveří, během milisekundy už jsem ťukal na dveře Chris.
"Chris..."
Dveře se otevřely až za pár okamžiků strávených na chodbě v trpké společnosti mých blížících se vzlyků. Stála tam Chris v pyžamu, ospalá, ale ještě do postele nezavítala, i když byly skoro tři hodiny v noci. Určitě zase hrála a ani nevnímala čas.
Trochu rozevřela náruč a já ji opatrně vklouzl do obětí. Zlomil jsem se vteřinu potom.
Ups! Tento obrázek porušuje naše pokyny k obsahu. Před publikováním ho, prosím, buď odstraň, nebo nahraď jiným.
// pěkného Valentýna zamilovaným, i když je to podle mě komerční svátek bez kousku pointy~
jsem asi zahořklá duše, ale nikdy jsem ho neslavila, nikdy slavit nebudu a na kyblík zmrzliny s romantickým filmem nepotřebuju 14. února, ale pátky&soboty. peace
![Are [CZ]](https://img.wattpad.com/cover/77794358-64-k572402.jpg)