Are [CZ]

FUCK.

Těžkopádným krokem jsme vpadli znovu do té hnusné boudy. Čím víc se sem vracím, tím víc mi to připomíná betonové pohřebiště.

Ignoroval jsem Jacka i ostatní. Byl to přesně týden, co jsem ho viděl naposled a až před dvěma hodinama se mu povedlo mě zkontaktovat přes Ashe. Zachmuřil jsem se ještě víc, když se mě Jack dotknul, aby mě nasměroval, kam má v plánu jít. Vlastně by se dalo říct, že jsme se ignorovali na vzájem. Jenže už jsme bez sebe prostě nemohli být.

Zastavili jsme se u jednoho rohu místnosti. Vlastně tam, kde Ian měl všechny svoje věci. Při tom pomyšlení, že se zase s někým mlátí si mi do úst nahrnula žluč, ale nevyšla ven. Nedívala jsem se směrem do ringu, když jsme procházeli kolem a bylo mi až moc jasné, kdo v něm hrál.

Sednul jsem si na zem a opřel se o stěnu. Ash si klekl vedle mě a přitom, co jsem si připaloval cigaretu jsme se oba zvědavě dívali na Jacka, co má v plánu teď. Chvíli se nic nedělo. Já odklepával popel na zem vedle sebe a v klidu se rozhlížel kolem, zatím co Jack se vybavoval s ostatníma z party.

"Ty si ze mě děláš normálně prdel?" hlavou mi rezonoval hlas zbarvený agresí, únavou a odmítáním uvěřit.

Spatřil jsem před sebou polonahého, zpoceného Iana, kterému z koutku úst, pravé nosní dírky a z levého ucha tekla krev. Propaloval mě žhnoucím pohledem, se kterým by se dal spojit hněv snad celého světa. Opatrně jsem se porozhlédnul kolem sebe, ale evidentně koukal na mě. I tak jsem se radši ujistil tím, že jsem sám na sebe ukázal ukazováčkem a když přikývl, byl můj rozsudek smrti podepsán.

Rychlými kroky se ocitl hned přede mnou, ale já jsem se na něj z tureckého sedu jenom dál usmíval. Tedy, dokud mi nechytl tričko pod krkem a nedonutil vstát.

"Jdem si to vyřídit ven," zavrčel, což jsem ani nevěděl, že dokáže.

"Iane, co blbneš?" Jack do svého bratra trochu strčil, aby ho ode mě dostal, ale s ním to ani nehnulo.

"Ty tu zůstaň," prakticky se na Jacka ani nepodíval a už mě vyhodil ze dveří ven do chladného vzduchu. Nikdo mi teď nepomůže. Pohltila by nás tma, ale jedna jediná lampa v tomhle zapadlém rohu parkoviště tu ještě přeci jen poblikávala.

"Zbláznil ses?! Týden si o sobě nedal vědět! Jsi normální, nebo co sis myslel, že tím dokážeš, Kevine?!" myslím, že jsem v životě Iana neviděl takhle křičet. Nikdy na mě nekřičel.

"To sis vyhulil i poslední buňku v tom tvým neexistujícím mozku, nebo máš nějakou dobrou výmluvu, proč si se neozval a já tě všude hledal?!" křičel dál, až trochu chraplal, protože jeho hlasivky to nezvládaly.

Jenže já žádnou omluvu neměl. Omluvu a nakonec ani tu zatracenou výmluvu.

Opatrně jsem přešel k němu. Jeho tělo se chvělo, dokonce jsem i zahlédl lehkou průsvitnou páru, co ho obalovala a mizela v nenávratnu. Dlaní jsem se dotkl jeho hrudě a neucukl jsem před tím horkem jako by mě spalovala samotné peklo. Prudce se nadechoval i vydechovala jeho hruď se proti mé dlani vzpírala v pravidelném rytmu.

"Promiň," nemohl jsem se mu podívat do očí. Nedošlo mi, že teď mě bude někdo hledat. Dřív to tak nebylo.

"Jsi idiot. Takovej idiot, Kevine."

"Já vím," pousmál jsem se, ale úsměv mi na rtech nevydržel moc dlouho. Ian mě políbil. Náruživě, hladově. Cítil jsem chuť krve z jeho natrhnutého rtu, ale pokud to nevadilo jemu, mě taky ne.

"Co... Co se to tu kurva děje?!"

D - o   p - r - d - e - l - e.

// Mám pocit, jestli vůbec stojí za to v téhle trilogii pokračovat ._. :/ *jo, jasně... něco tu vykládej, když vydáš díl delší než celej tenhle příběh, prff*

No... Taky jsem změnila covery, tak snad se budou líbit a mně se snad bude líp pokračovat :) ty starý byly hrozný xD (ne, že by tyhle nebyly -_-)