Are [CZ]

Are you jealous?

Tiše jsem stál u stolu s hrnkem čaje v rukou, zatím co Ian se opíral o kuchyňkou linku, upíjel svoji kávu a u toho na mě zíral. Kretén. Tiše jsem se modlil, aby Jack nebyl tak tvrdý vyspávač a vysvobodil mě z jámy lvové. Věděl jsem, že Ian celou dobu přemýšlí nad tím, jak se mě šetrně zeptat, co tu dělám. 

"Přivlekla domů nějakýho chlapa," nevěděl jsem, proč mu to ulehčuju. Proč mu to vůbec říkám. Možná kvůli té bolesti v oblasti žeber.

Překvapeně zamrkal. Nedivil jsem se mu. Když mě ráno probrala opilá matka s totálně ožralým chlapem plným agrese, taky se mi tomu nechtělo věřit. Dřív měla ještě nějakou tu sebeúctu, aby mě tohohle ušetřila. 

"Kevine...," zašeptal. Přivřel jsem oči. Tak moc to bolelo, přesto jsem to ale nedokázal porovnat s tím, jak Iana mohla bolet každá rána v ringu. Kdo by se dobrovolně vystavoval bolesti?

V době mého zamyšlení se Ian přesunul ke mně. Nestihl jsem mu zabránit v tom, že mě znovu políbil. Jeho polibek byl jako ten předešlý. Lehký jako by se mi o rty otřely motýlí křídla a stejně rychle jako začal, tak i skončil.

"To si ze mě děláš snad prdel, ne?!" v hlavě mi to začalo všechno znovu pracovat. Všechno. Kolečka pracovala tak pilně, že od nich začali odlítávat jiskry, které zažehly knot bomby. A já vybuchl. 

"Já nejsem nějaká hračka, Iane. Radši jsi jdi za tou tvojí nádherou, co odtud vypadla, zdá se, po velmi rušné noci!" sykl jsem a odstrčil ho od sebe. Nějak jsem pozapomněl na ten fakt, že dva kluci... není zcela normální. Že já a Ian... není normální. Že Ian... není normální.

Jeho překvapený pohled z mého chování se změnil na něžný a jeho rty se vytvarovaly do širokého úsměvu, z kterého potom vyšel smích.

"Ty snad žárlíš?"