Are [CZ]

Wtf are you doing, author?

Pohled Iana

"Jacku, co to do tebe vjelo?!" chytl jsem ho za tričko a otočil k sobě. Viděl jsem v něm vybuchovat všechen hněv, co existoval. Právě by mohl zničit svět, ale to neměnilo nic na tom, že to já tu byl ten víc nasranej. 

"To tys evidentně vjel do Kevina!" nestihl to skoro ani doříct, protože jsem mu v tom okamžiku jednu vrazil. Jako děti jsme se prali, to ano, ale v životě jsme mu nedal takovou za uši, jako teď.

Chytil se za nos a zvrátil hlavu dozadu, protože mu z něj začala vytékat krev. Ale v tu chvíli jako by mi to bylo jedno. Chvilku jsem čekal, než se začne zase věnovat mně a ne svému krvavému nosu. Tahle bábovka si prostě neměla dovolovat.

Když se tak ale už stalo, odplivl jsem nahromaděné sliny z běhu vedle. 

"Seš idiot, abys věděl. Obyčejný idiot. Tváříš se, že jste s Kevinem přátelé na život a na smrt, ale jakmile zjistíš jednu debilitu, zničíš si všechno, cos kdy měl. Je mi tě líto, bráško,"  zavrtěl jsem nad ním hlavou. Nestihl jsem moc z jejich hádky. A bylo mi to líto, mohl jsem stát na straně Kevina, být s ním. Místo toho byl zase sám. 

"Když spíš s bratrem svýho nejlepšího kámoše a hovno mu o tom řekneš, tak je to on, kdo je na tý špatný straně. Já si to s jeho bratrem nerozdával v posteli," ještě trošku si zmáčkl kořen nosu a bolestně se zašklebil. V tu chvíli jsem mu chtěl přidat a ten nos mu zlomit. 

"Co to tu meleš za sračky, Jacku? Co ti je do někoho s kým spím a koho mam rád? A pokud vím, ještě před pěti minutama bys za něj položil život!" 

"Co mi do toho je? Že ta svině z mého bratra udělala buzeranta, Iane!" 

Vymykalo se to kontrole.

"Jaká svině, Jacku? Je to Kevin! Náš Kevin! Tvůj Kevin!" 

"Kdybych věděl, že se tohle stane, nikdy bych s ním nemluvil," jako první z nás dvou přestal křičet a tak ztišil hlas, že jsem ho skoro neslyšel. V nebi nad námi zahřmělo, obloha se roztrhla přicházejícími blesky a dešťové kapky si pomalu nacházely cestu dolů. 

Kevin neměl v životě moc štěstí. A já byl rád, že odešel dřív, než tohle mohl zaslechnout.

Netušil jsem, kde se to v Jackovi vzalo. Ale bylo mi to jedno. Jestli mi někdo neměl právo kecat do života, byl to můj bratr. Ignoroval jsem ho a odešel směrem k autu. Pokud Kevin šel, měl jsem slušnou šanci ho ještě chytit na mostě.

Hodil jsem si tašku s věcmi dozadu na sedačky a naposledy se obrátil na Jacka. Stál tam v dešti a propaloval mě pohledem. Asi mi dával poslední šanci na výběr. 

Jenže já už si dávno vybral.

Omg, nikdy víc z pohledu Iana... jenže asi bych to z Kevinova pohledu nikdy nenapsala, takže tohle bylo únikové řešení. R.I.P. zlatíčka.