Are [CZ]

What happened?

Byla mi zima, ale v tuhle chvíli jsem nemohl myslet na to, že bych se vrátil domů za mámou a oblékl si něco teplejšího. Jenže kdo by čekal, že po ránu bude taková kosa? Jen v černém triku s krátkým rukávem jsem si to ploužil k Jackovi. 

Bylo mi až špatně z toho, jak jsem tuhle cestu znal. Možná jsem jí znal lépe, než cestu k nám...

Dostal jsem se již před známý dům a při tom pohledu jsem se musel usmát. Jackova máma už tu nebyla, její auto nestálo před garáží a stejně tak auto pana Straighta, Jackova táty. Jako obvykle jsem přemýšlel o tom, co by se stalo, kdybych měl to samé co oni. Co by ze mě bylo? 

Jemně jsem kopl do žabáka u kytek, které tu paní Straightová pracně vysázela, a když se svalil do hlíny vedle, sebral jsem náhradní klíč ke vchodovým dveřím. Počítal jsem s tím, že v domě se zatím spí, takže jsem neměl v plánu nikoho budit. Už spoustukrát mi nabízeli vlastní klíč, no já vždy odmítl. Nepatřil jsem do téhle rodiny. Jenom se na ní živil jako nějaký parazit. Proto jsem potichu vyšel schody a chtěl si otevřít, ale někdo to udělal přede mnou.

Zaraženě jsem koukal na dvojicí lidí loučící se vášnivým polibkem. Ian a ta holka. Na to, aby si mě aspoň jeden z nich všiml jsem byl moc mimo jejich svět, ale když se od sebe odpojili a ta holka si to kolem mě protančila jako na nějakém parketě, začal jsem nepříjemně pociťovat Ianův pohled.

Zamračil se na mě jako včera. Nesnášel jsem to.

"Co se stalo?" raní chraplák se u něho nedal zapřít, když bez jakéhokoliv pozdravu promluvil. 

"Nic. Stejně jsem na odchodu," odsekl jsem mu a opravdu měl v plánu odejít. Stejně jako včera. Utéct tak, jak jsem to dělal vždycky. 

"Nikam nejdeš. Tam se teď vracet nebudeš, tak zapluj dovnitř!"

Nehnul jsem ani brvou, jenom jsem ho propalovat zlostným pohledem jako on mě tím svým zuřivým.

"Hned," dveře ve kterých stál ještě pootevřel, aby mi tím dal jasně najevo, že stejně nemám na výběr. Naštvaně jsem řekl pár nadávek, ale i tak vyrazil k němu.