Prolog

307 42 4
                                    

Stále vzpomínám. Nejde zapomenout. Jak bych mohla. Kéž bych mohla. Pořád slyším tichý šepot, který mi to připomíná. Každý den. Každou minutu. Šepot díky kterému vím, že to není sen. Je to skutečné. Ale je vůbec nějaká hranice mezi představou a realitou? Nebo se tyto dvě věci navzájem mísí? A jestli nějaká hranice existuje, v mém případě jí nevidím. Přeju si zapomenout. Nepřeju si nic jiného. Ale nejde to. Můžu jen předstírat.

WarriorKde žijí příběhy. Začni objevovat