Warrior

IX. Poslouchej- část první

Fira

Alder mě dovedl do odlehlejší části jeskyně a sedl si. Také si sednu. Jsme tu sami. Takže máme soukromí. Nikdo náš rozhovor nemůže slyšet. Trochu se mi ale příčí, že je tam Moon sama. Co když se něco stane? My by jsme o tom neměli ani ponětí.

,,Moon bude v pořádku, neboj," promluví klidně Alder. Nevím proč, ale nejsem překvapená, že vycítil moje obavy.

,,O čem chceš mluvit?" zeptám se. Vážně mě to zajímá. Nemůžu si pomoct. V jednu chvíli si připadám naprosto normální a teď. Najednou se dozvídám o nějakých kouzlech a darech a podobně. Je to neuvěřitelný.

,,Máš otázky ohledně ohně?" odpoví otázkou.

,,Ano," řeknu okamžitě a bez rozmýšlení. Mám jich asi milion.

,,Tak se ptej," pobídne mě. No. Teď když mám možnost se zeptat, nevím jakou otázkou začít.

,,Co budu umět?" začnu úplně od základu.

,,Spoustu věcí. Třeba vytvořit silný plamen, rozžhavit zemi pod tvými packami, chrlit oheň a podobné věci. Je to také o představivosti. Musíš zkoušet své možnosti. Když tě něco napadne, prostě to zkus a pak zjistíš, jestli to jde. Pak jsou individuální schopnosti o kterých ti moc neřeknu. Je to něco, co dokážeš jen ty. A poté ještě jistá schopnost, která má obrovský rozsah a sílu. Spotřebuješ na to ale hodně energie. Samozřejmě, že to souvisí s ohněm. Další otázka?" dokončí vysvětlování.

,,Co když někomu ublížím?" tohle mě teď tíží nejvíc.

,,Ta možnost tu je. Musíš se naučit oheň ovládat. Jestli nebudeš mít dostatečné sebeovládání, oheň by mohl napáchat velké škody. Jak hmotné, tak nedotknutelné."

,,Řekneš mi něco víc o ohni jako o elementu?" chci vědět, co vlastně oheň přináší.

,,Oheň je velice důležitý. Je spojený se sluncem. Přináší spoustu radosti a štěstí. Života i lásky. Symbol všeho živého. Oheň je skvělým přítelem v dobách nouze. Avšak, když nemá kontrolu, způsobí zkázu. Je nemilosrdnýcm nepřítelem. Zničí vše. I život, který stvořil. Jestli se ho nenaučíš správně ovládat, můžeš zničit vše na čem ti záleží... I všechny," po celou dobu pečlivě volil slova, aby měli dostatečnou váhu. Já nechci ničit. Nechci nikomu ublížit.

,,Pomůžu ti odemknout tvoji sílu a naučím tě, jak ji kontrolovat," usměje se. Ani nepochybuje nad tím, že to dokážu. Věří mi. To mi dodává odvahy. Rázem zaženu všechny obavy. Jsem připravená začít. Tady končí legrace. Stoupnu si do obraného i bojového postoje zároveň. Zavřu oči.

,,Soustřeď se. Dýchej zhluboka. Snaž se zachytit každý kousek tepla v okolí. Oheň je velice energický a silný element. Tvá mysl by měla být kreativní a připravená na vše. První výboje síly bývají nejsilnější. Tak se jen uvolni a nech se vést intuicí a instinkty."

Jakmile odezní jeho poslední slova, ucítím náhlou změnu v okolním bytí. Uši rychle nastražím, abych zachytila každý zvuk. A pak úplně bez rozmýšlení otevřu oči a od mého těla vyšlehne obrovský plamen, který v posledních chvílích zasáhne plnou silou velký balvan, co na mě letí. Balvan se po nárazu rozpadne a v malých částečkách prachu padají jeho zbytky spolu s jiskrami na zem. Já prudce oddechuju a snažím se pobrat, co se stalo. Jak jsem to udělala? Ani jsem se nesnažila, prostě se to stalo. Podívám se na své packy. Země kolem je žhavá a načernalá popelem. Vzhlédnu k Alderovi, který klidně stojí opodál a v očích se mi zaleskne poznání.

,,Ty si vládce země," vydechnu nevěřícně. On kývnutím přitakává.

,,Takže nejsme první?" zeptám se.

,,Ne. Já jsem byl prvním obdarovaným. Tehdy to bylo poprvé, co obyčejný vlk ovládl nějaký element. Ale ne naposledy," odpoví.

,,Jsou ještě nějací takový, jako my?" napadne mě.

,,Vlastně ano. Ještě jeden ano. Vlastně... jedna. Z nějakého důvodu si nebeští vlci radši výbírají vlčice. Setkáte se s ní. Za nějakou dobu. O tom vám řeknu víc později. Teď je hlavní, že si odemkla oheň, který ti byl dán. A mím úkolem je zařídit, aby si to tu nepodpálila. Teď bude tvá síla trochu nestálá a nepředvídatelná. A aby se nestalo něco špatného, tak ti dám tohle," dopoví a z výklenku ve stěně výtáhne takový medailonek. Rudý drahokam na zlatém řemínku. Kolem drahokamu jsou dva zlaté kroužky. Je krásný. Alder dojde až ke mně a navlékne mi medailonek na krk. Rudý drahokam se rozzáří, jako by v něm byl samotný oheň.

,,Bude držet tvoje schopnosti v rozumné míře. Neztrať ho," poradí a usměje se.

,,Děkuju," vydechnu a stále se dívám na ohnivý drahokam. Co když to nepomůže a já něco omylem zapálím?

,,Teď běž. A pošli sem Moon, prosím," řekne a já kývnu. Rozejdu se směrem, kterým jsme přišli.

Všechno bude jinak. Najednou se mi zdá, že ani stíny mi nejsou překážkou. A že ten medailonek je mi světlem.

Po delší době konečně kapitola. Snad jsem vás neunudila. Tak zase přístě. Ahoj 😸🐈