Warrior

XIX. Spojení živlů

Fira

Pozoruju ji už celý den. Ještě tak úplně nevím, co si o ní mám myslet. Přeci jen, znám ji velice krátce. Vypadá to ale, že s ní teď ztrávíme pár chvil. Těžko říct, jestli se mi chce jí hned věřit. Odjakživa jsem byla mírně podezřívavá. Možná trochu víc. Navíc, vypadá jaksi temně. Za to ale asi nemůže ona, ale ta bytost, která se nazývá bohyní.

Nebeští vlci. Eh. Co od nich kdy vzešlo dobrého? Jsou sobečtí, zabednění a neuvěřitelně líní. K čemu jsou dobří?

,,Takže," začnu a nakrčím čenich, ,,Co si vlastně zač?"

Umbra se na mě podívá svýma fialovýma očima a ušklíbne se.

,,Už bylo na čase. Zíráš na mě několik hodin. Ještě chvíli a kopla bych tě," uleví si černá vlčice. Oklepe se, jako by chtěla setřást můj pohled.

,,To, že se jmenuju Umbra už víš. Pocházím ze smečky Západních stínů, kde jsem byla Betou," představí se. Navzdory její předchozí výhružce teď působí mile a přátelsky. Takže Beta. Říkala jsem si, že působí jistým důstojným dojmem. Kráčí s hlavou hrdě zdviženou. A Západní stíny, to je dobrá smečka, pokud vím. Nikdy nevyhledávaly spory. A pochází odtamtud zkušení bojovníci.

,,Nebudu ti říkat Beto," nadhodím zamračeně. Přeci jen, na téhle výpravě jsme si všichny rovny. Nemůžeme si dovolovat ztrácet čas nějakou hyerarchií. Je to hloupost.

,,To jsem ani nečekala," vzdychne smířeně Umbra. Poté se ale pousměje.

,,Z jaké smečky si ty?" zeptá se mě, aby řeč nestála.

,,Jsem ze smečky Horského tesáku," řeknu a vypnu hrdě hruď při vzpomínce na můj domov. Moje smečka je úžasná. Všichni tam jsou silní houževnatí bojovníci. Ničeho jsme se nikdy nezalekli a nikdy jsme před nepřítelem necouvli ani o krok. Vždy nás učili, že každým krokem zpět klesáme níž a že jen cesta kupředu nás dostane dál.

,,O té jsem slyšela," kývne uznale černá vlčice. Neubráním se přívalu pýchy při zaslechnutí jejího tónu.

,,A tvoje kamarádka?" vyzvídá a zadívá se přitom mezi stromy, kde Moon právě dravě skočila po trsu trávy, který i s kořeny a hlínou vyrvala ze země, jen aby ho prudkým šviháním hlavou rozcupovala na kousky. Umbra při tom pohledu znepokojeně zkřiví pysky.

,,Je trochu agresivní," poznamená. Pohlédnu na Moon a zamyslím se. Už si toho tolik nevšímám, ale je pravda, že mívá slabé chvilky. Mumlá ze spaní nesmysli a často vůbec nechápu, o čem mluví. Už jsem ji i načapala, jak se hádá se šutrem. A ohledně agresivity... Je pravda, že má útočnější povahu a ... Jo, je agresivní.

,,Trochu," přitakám, ,,Ale to já taky."

,,Odkud je?" zeptá se Umbra po zvážení mých slov.

,,To vlastně nevím. Nikdy jsme se o tom nebavili," přiznám a trochu se zastydím. Možná jsme měli. Cestujeme spolu už dost dlouho a nic o sobě nevíme.

,,My jsme se potkali u Podzemní smečky, víš. Po tom všem, co jsme tam zažili, se nám to nezdálo tolik důležité," dodám rychle. Ona chápavě přikývne a chvilku mlčí.

,,Je to tam opravdu tak hrozné?" optá se nakonec tiše.

,,Horší. Nemáš tam žádná práva, nebo volnost. Prostě tě zatáhnou do tý svý díry, kde si můžeš nechat o slunci jen zdát ve výjmečně příjemných snech. Každý den musíš bojovat o přežití. Nutí tě ubližovat těm, které si znala z dřívějšího života a jídla dostáváš minimum. Něco takového by neměl nikdo nikdy zažít," vzpomínám na poslední roky mého života. Vyfouknu z nozder sloupky kouře při pomyšlení na ty krysy.